5.5. 2024
Protékání krajinou - Zac in a prairie, art of Arpeggio
Archer ~ 4.5. 2024
Bederky umí vylepšit nahé tělo o esteticky zajímavý prvek, který svobodě vnímání kůží vůbec nepřekáží. Nejsou oděvem v pravém slova smyslu. Obederkované tělo sice už není nahé, není ale ještě ani oblečené. Je to jen tak na… půl cesty. Z obou stavů si bere to nejlepší. Pokud mohu mluvit sám za sebe, tak samotnou lidskou nahotu přijímám za běžnou věc, na které nevidím nic tak zvláštního. Rovněž přistupuji k samotné bederce, která je pro mne, dokud je jen ve skříni, jen kouskem látky. Pokud se ale obojí spojí v jedno, tak to vnímám jako teplo a světlo ohniště o temné zimní noci. Obedekovaná nahota je krásná, přitažlivá a, proč to nepřiznat, i vzrušující. Aspoň tak to vnímám já.
Bederka(ření) je součástí mnoha širších aktivit. Letní tábory, indiánština, fandové filmu Avatar, soukromé světy pod ochranou naší fantazie a podobně. Jeden ze střípků toho všeho je pak fenomén, který nazývám jako protékání krajinou.
Protékání krajinou v pouhé bederce je nádherným zážitkem. Člověk cítí krajinu doslova celým tělem. Bývá to mix prožitků spirituality, čiré krásy, vzrušení, dobrodružství, odvahy, meditace, sebepoznání, ale i studu a nejistoty. Ty dvě poslední položky nutně nemusí být na škodu. I stud a nejistota může být velmi příjemnou součástí tohoto zážitku. Tedy jen do jisté míry, ovšem.
Protékání krajinou může probíhat tajně, bez přítomnosti někoho dalšího. Může být ale i sdíleným zážitkem, když se dva a nebo více chlapců (jinochů a nebo mužů) rozhodnou, že se do přírody spolu ponoří jako…. Indiáni, lovci mamutů, Pátkové Robinsona Crusoe, obecně jako noble savage. Vyberte si podle libosti. V takové skupině mohou být jen chlapci – vrstevníci, nebo se může jedna o multigenerační akci. Součástí takové akce mohou být i dívky a ženy. Může to být jen krátkou procházkou bez doprovodného příběhu. Může to mít ale i podobu většího dobrodružství.
Na základě mých zážitků a podle toho, co jsem se dozvěděl od dalších bederkářů (sice malý vzorek ale aspoň něco) je bederkářské protékání krajinou celkem časté. Na některých letních táborech má protékání krajinou s pouhou bederkou u pasu tradici. Takové akce mají trvání od několika hodin po několik dní a nocí. V tomto smyslu jsou dva hlavní typy protékání krajinou. První způsob je opravdu jen s pouhou bederkou na těle. Do lesů a luk se jde nalehko. Není v plánu rozdělávat oheň, neřeší se přespání a nebo možná změna počasí, není třeba si sebou nést vodu a potraviny. Někdy nejsou třeba ani boty. Je to čistý styl. Jen nahé tělo a bederka. Druhý způsob k bederce na těle přidává i další zálesácké vybavení. To se týká zejména indianhobbyistických skupin, které tohle provozují zcela běžně. Indianhobbyisty na pochodu krajinou potkáte nejen v bederce, ale i v indiánské košili, indiánských nohavicích, na zádech mívají vybavení potřebné na noc a podobně. Někdy, respektive téměř vždy, mají v rukách poctivé luky. Osobně preferuji první styl, ovšem s tím, že si plně uvědomuji, že ten druhý styl je výrazně praktičtější.
Protékání krajinou v pouhé bederce bývá zdrojem krásných příběhů. Vůbec nemusí vadit, že by se takové příběhy v drtivé většině vešly na jedinou stránku A4 podle následující osnovy:
Přišel jsem a nebo jsem přijel na kole do lesa, tam jsem se svlékl donaha, na sebe jsem si oblékl mou bederku (ručně šitá indiánská tanga, případně klasický severoamerický styl, pruh látky provlečený mezi nohami, přes opasek a nebo řemínek splývající flapy) a pak jsem se po lese a po loukách toulal jako indiánský kluk, dokud jsem měl čas a nebo dokud si mne v tom lese nenašel večerní chlad.
Lidem jsem se při obederkovaném protékání krajinou vždy aktivně vyhýbal. Pokud jsem už ale někoho potkal, tak se o mne pokaždé rvaly pocity vzrušeni a studu. Přesto taková setkání,
vesměs velmi letmá, byla vždy velmi hezkým zážitkem. Bezpochyby jsem měl hodně velkou kliku, že tato setkání vzdy dopadla dobře. Naštěstí jsem nenarazil na takového pitomce, aby to pro mne bylo nebezpečné.
Při protékání krajinou jsem nikdy nezažil nic z toho, co jsem si s rozkoší vychutnával ve fantazii. Některé z těchto mých fantazií uměly (a stále umí) být opravdu odvážné.
V reálu jsem tak bohužel (nebo snad naštěstí?) pouze ochutnával krásu spirituálního spojení s přírodou. Už jen tohle byl návykový pocit. Už jen tohle mi stačilo ke štěstí.
Příběhy protékání přírodou ve stylu bederkářů se mi líbí. Vlastně se mohu směle přiznat k tomu, že mne tyto příběhy doslova fascinují. Sbírám je. Považuji je za jeden z vysokých vrcholů tohoto našeho hobby. Jeden z těchto příběhů mam v počítači v závěrečné fázi rozpracování. Až to bude hotovo, tak se zde objeví.
Zatím se zde můžete podívat na jiný takový příběh. Má podobu obrázků a je bez textu. Jedná se o příběh chlapce, který se v americké poušti převlékne do bederky. Svou proměnu v obederkovaného indiánského (?) chlapce si zjevně užívá s rozkoší. Je tam on, kolem je jen poušť a na sobě má velmi příjemný oděv, který jeho dobrodružství dává nádherný noble-savage rámec. Prožívá chvíle vzrušení a doslova neomezené svobody. Pak jej tam ale najdou tři chlapci, které tento nahý chlapec s pouhou bederkou u pasu více než jen zaujme. Srazí jej na zem jako svého zajatce a začnou se zajímat o jeho tělo. Příběh graduje intimním a vůči obederkovanému chlapci nepříliš přátelským směrem. Naštěstí pro zajatce se jeden z těchto tří chlapců vzpamatuje a začne ho před ostatními bránit. Z příběhu zde z publikuji jen jeho úvod - a poslední obrázek.
Bederka tohoto chlapce se mi opravdu líbí. Tento její styl (míry a provedení) je podle mne jeden z nejlepších vůbec. Vedle obdobně krásných bederek typu Na´vi, tang středoamerických indiánů, japonského fundoshi & rokushaku se rozhodně neztratí.
Pokud se Vám tyto obrázky líbí, tak o kompletní příběh můžete požádat autora:
If you enjoy the set, you can ask it´s author for the missing part of the story:
name: Arpeggio
arpeggio1@protonmail.com
Archer ~ 1.5. 2024
Do e-mailu mi poslední týdny přilétlo několik dotazů návštěvníků stránek ohledně zvolnění aktualizací. V Blogu je poslední příspěvek v lednu 2024, poslední textový příspěvek v listopadu 2023 a v ´awa rel toho rovněž není mnoho nového. V lednu 2024 jsem dotáhl ’awa rel až do května 2024, poslední skutečně nedávnou aktualizaci na stránkách tvoří jen pár obrázků v ’awa rel za červen 2024.
Přestože to vypadá, že mne přestávají stránky bavit, tak opak je pravdou. Mám již připravenou sadu nádherných bederkářských obrázků jak pro projekt obrázku / fotografie / ilustrace dne ’awa rel, tak do Blogu. Rovněž piluji tři zbrusu nové příběhy do finální podoby. Dá mi to dost práce; jeden z nich už takto piluji posledních pár let. Nyní to konečně vypadá, že nejpozději v létě bych mohl mít konečně tu odvahu aspoň jeden z nich publikovat.
Nejbližší vstup do Blogu bude opět pár nových fotek hezkých soch, opět něco ze světa Butoh, několik vstupů ohledně ilustrací z různých starších knih (převážně indiánská tématika) a nakonec velká galerie scanů z amerického magazínu Blue Book. Myslím si, že zejména to poslední se Vám bude opravdu hodně líbit, pokud máte rádi čistý a prostý indiánský styl a zejména pak esteticky přitažlivý a zároveň jednoduchý noble-savage styl.
Pokud jste zvědaví na to, proč to na stránkách od ledna 2024 spíše spí a co vlastně Archer (admin) dělá, pak vězte, že jsem plně propadl hře Avatar: Frontiers of Pandora (PC verze). Právě tohle (a pak hodně práce v mém reálném životě) je z velké miry odpovědné za to, že sice na stránách pracuji, ale méně, než tomu bylo dříve. A to, co je již připraveno, ještě není publikováno. Dávám si načas a je to zjevně dobře. Věci mají čas uzrát. Nejméně dvakrát od ledna 2024 jsem zjistil, že pracuji na něčem, co mne nakonec přestalo zajímat, respektive jsem v jistý okamžik zjistil, že to není dobré a že je to neopravitelné do dobré a zdravé podoby. Proto je tu na stránkách takové ticho.
Těší mne, že se zajímáte o to, co se děje. Zároveň Vám děkuji za několik velmi hezkých e-mailů a za nasdílení nádherného materiálu. Jak fotografii a ilustrací, tak podnětů na příběhy. Rovněž děkuji za zajímavé linky. Je zajímavé (a tímto to jen konstatuji), že když jsem na stránkách aktivní a aktualizace jedou jedna za druhou, tak mi ohledně stránek vlastně ani nepíšete. Jen když stránky spí po nějakou dobu, tak se probouzí můj e-mail a začnou se dít zajímavé věci. Od února do dnešních dnů jsem dostal tak krásné dopisy, že mne to namotivovalo nejméně na další rok práce. Některé materiály z těchto e-mailů jsou natolik dobré, že jsem jim dal prioritu k publikaci.
Tedy: stále žiji, o stránky mám zájem, pracuji na nich a pracuji na nich velmi rád. V následujících dnech zmizim z civilizace zase na pár týdnů mimo dosah správy stránek. Pokusím se do té doby publikovat aspoň něco, ať nejsem zase za slibotechnu. A až se vrátím, tak budu s radostí pokračovat.
Můžete se na mne směle a bez obav obrátit ohledně tématu stránek. Mám zájem o zajímavé obrázky, ilustrace a fotografie. Ideálně o takové, které nenajdete via strýčka Google. Zajímám se o Vaše bederkářské zážitky, bederkářské fantazie, úvahy a linky na stránky s tímto tématem.