Bederky jsem začal nosit měsíc před dvanáctými narozeninami. Tehdy mi byly představeny o letních prázdninách, když jsem byl s rodinou v kempu u moře. Bylo tam s námi několik dalších spřátelených rodin. Jednalo se o velkou společnou výpravu. Jeli jsme v šesti autech a mikrobusem, několik lidí se dostavilo jen na motorkách. V kempu jsme vytvořili příjemně kompaktní vesnici ze stanů. S jednou rodinou tam tehdy přijel chlapec, který byl po všech ohledech na první pohled zajímavý. Rozhodně byste si ho všimli hned. Bylo mu ke třinácti letům. Měl štíhlé tělo, delší vlasy, ostře řezanou tvář a zajímavé oči. Myslelo mu to. Krásně se smál a měl zajímavý hlas. V tom chlapci bylo cosi laskavého a nádherného. V jeho přítomnosti jsem se cítil dobře.

Tehdy jsem v něm našel můj vzor. Zvlášť, když mi pomohl z vysokých vln na břeh po jedné bouři. Vlastně mne tehdy zachránil, měl jsem namále. A podruhé: byl to právě on, kdo mne nachytal ve stanu, když jsem v něm prováděl jistou velmi intimní aktivitu. Nachytal mne přesně na počátku mého vyvrcholení, které již nešlo zastavit. Na sobě jsem měl obléknuté dívčí jednodílné plavky, které jsem ten večer našel pohozené na pláži. Ač jsem byl chlapcem, tak mi padly jako ulité. Byly mi nesmírně příjemné. Možná až moc. S ohledem na můj tehdejší věk byl tento můj prožitek plavkám stále ještě přirozeně šetrný, přehlédnout by se ale nedal ani tak. Když jsem si všiml, že toto mé počínání má svědka, tak jsem pochopitelně pociťoval intenzivní stud. Zvlášť za takových okolností. Jako kdyby se do středu mého pohlaví zabodl skrz ty plavky chladný nůž až po rukojeť, aby mne hned poté začal při tom odeznívajícím vyvrcholení otevírat od slabin až po hrdlo. V té chvíli to byl zážitek čiré hrůzy. Záhy jsem ale s úžasem zjistil, že je mi ten stud vlastně nesmírně příjemný. Však se to také později stalo základem mých nejintimnějších chlapeckých fantazií, které mám... dodnes.

Reakce toho chlapce byla velmi vyspělá. Nesmál se mi. Bylo vidět, že ho to zaujalo. Naprosto ale respektoval mé soukromí. Jen se usmál, omluvil se mi, že mne vyrušuje a tiše mne upozornil na to, že se za chvíli vrátí mí rodiče. Otočil se a odešel. To bylo vše. Nebyly žádné posměšky, které by se od chlapce v jeho věku za takových okolností daly celkem přirozeně očekávat. Měl v sobě cosi indiánského. Měl v sobě to, co my běloši přisuzujeme (ne vždy právem) indiánům v tom mýtickém slova smyslu noble savage. Vnímal jsem to tak ještě dřív, než jsem ho hned následujícího rána spatřil mezi našimi stany jako opravdového indiána, jak má na sobě indiánskou bederku, klasickou indiánskou provlékačku.

Byl to dlouhý pruh prosté látky s řemínkem kolem pasu. Úzké flapy bederky mu po obléknutí splývaly do spodní třetitny stehen. Pod flapy mu pruh provlečené látky tvořil jednoduchá přiléhavá tanga. Pruh látky byl široký jen tak, aby mu zvládla překrýt pohlaví. Z druhé strany mu tento pruh protékal pod zadním flapem mezi půlkami. Ty indiánské plavky mu velmi slušely.

Takto zůstal až do posledního dne našeho pobytu. Pochopili jsme, že se sám cítí být indiánem a že se tou bederkou vlastně jen oblékl do domácího. Pro jeho rodiče to nebylo nic nového. Překvapilo je jen to, že s tím tak dlouho otálel; čekali, že se do té bederky oblékne nejpozději hned tu první hodinu po příjezdu do kempu a ne až po několika dnech. Slyšel jsem je, jak si o tom spolu povídali. Možná se později pokusím o volnou rekonstrukci tohoto jejich hovoru. Právě tento rozhovor byl jedním z pramenů mé vlastní a tehdy právě začínající indiánštiny, přestože vůbec nebyl určen mým uším. Jejich syna jsem tehdy začal vnímat jako skutečného indiána. Vládl zvláštní mocí nádherného indiánského spiritualismu a mysticismu. O indiánech měl, jak jsme záhy poznali, hluboké znalosti. Tyto znalosti nám ostatním uměl velmi působivě předávat. Tedy zejména nám dětem.

Bederku indiánů mi věnoval druhý den nato. Nemusel jsem si o to říkat. Sám poznal, že se mi to líbí. Však jsem také na něm mohl nechat oči.

Mezi námi se tehdy rozvinulo jakési bratrské pouto. Nevadilo mu, že jsem byl o rok mladším. Spolu jsme začali spávat pod širákem na plážích, nebo vedle stanu, běhali jsme po plážích a olivových hájích, plavali jsme v moři, potápěli jsme se, sbírali jsme mušle, spravovali a udržovali jsme spolu společné večerní ohně, vydávali jsme se do blízkého obchodu pro potřebné věci, vydávali jsme se na člunech podél pobřeží až do míst, které doslova voněly netknutou divočinou a dobrodružstvím. V tomto všem (ale ne vždy) nám zdatně sekundovaly ostatní děti, kteří tam byly s námi. Bederky jsme tam ale při tom všem nosili jen my dva.

Zdaleka nejpůvabnější a nejkrásnější zážitky z tohoto pobytu u moře mám jako posluchač jeho krásných indiánských příběhů. Vyprávěl mi je zejména na plážích po západu slunce. Lehávali jsme si tam spolu na rohože, na kterých jsme pak spolu spávali nedaleko lámajících se vln pod širákem až do rána. Byl skvělým vypravěčem. Byl živým lapačem snů. Na té pláži si mne pak pod tou lehkou přikrývkou nacházely překrásné indiánské sny. Některé z nich si pamatuji dodnes.

Zpět do České republiky jsem se vrátil jako indián a zároveň bederkář. Indiánství mne pohltilo. V pokojíčku se mi začaly hromadit indiánské artefakty, knížky a plakáty. Spolu jsme si pak po celý další rok vyměňovali dopisy. Následující prázdniny se staly dvě velké události. Tento můj indiánský kamarád mne pozval na letní tábor hobbyistů. Rodiče mi to dovolili a jeho kmen mne přijal. Po tři úžasné týdny jsem tam žil jako skutečný indián. Byl to skvělý zážitek.

Hned po konci tábora jsme spolu jeli k moři do stejného kempu a se stejnou smečkou jako posledně. Opět nás bylo několik rodin na společné dovolené. Tehdy jel k tomu moři s námi v našem autě. Jeho rodiče se z pracovních důvodů opozdili o několik málo dní. Svým způsobem náš tábor pokračoval i u moře. U moře jsme spolu bederkařili od prvního dne. Tentokrát se k nám přidali i někteří chlapci ze spřátelených rodin, kteří k tomu rok předtím neměli, třeba, tak docela odvahu. Stali jsme se mořskými indiány. Byly to skvělé zážitky. Nebyly lepší, než na tom táboře. Byly jiné. A také skvělé. Snad máme mít i fototograii v místních novinách. Svým způsobem jsme se stali maskoty celého širokého pobřeží. Na toto téma možná později ještě něco napíšu.

V září toho roku monopol indiánů náhle a naprosto nečekaně skončil návštěvou hvězdárny. Vesmír mne naprosto okouzlil. Propadl jsem mu ještě víc, než jen prve indiánům. Z mé indiánštiny zbyly „jen“ letní tábory, na které jsem jezdil i nadále - a bederky, které jsem nosil doslova s rozkoší. Bederky indiánů jsem už zdaleka nenosil jen v létě u moře a nebo na letních táborech hobbystů. Začal jsem je užívat i tehdy, když jsem zrovna nebyl ve výkonu mé indiánské role; například doma, na chatách u našich rodinných přátel, v lese při sbírání hub, při sbírání třešní, při letních brigádách, při turistických výpravách, při betonování na chatě našich přátel, při grilování na zahradě, při sekání trávy, v tuzemských kempech a podobně. Mí kamarádi si zvykli na to, že místo trenýrek a nebo kalhot nejraději nosím bederku. Často tedy v kombinaci s tričkem. Pochopitelně, že ne vždy je vhodné být nahým klukem v pouhé bederce ala tanga s nepříliš širokými a velmi neposednými flapy. Pravidla našeho domorodého evropského kmene jsem v tomto smyslu vždy plně respektoval a dodržoval. Pokud to ale bylo aspoň trochu možné, tak jsem byl v létě doma a nebo i venku v přírodě nejraději jen v té bederce, což ostatně dělám dodnes.

Stále tedy aktivně bederkařím, třebaže si už na indiány nehraji. Z indiánů mi zůstaly krásné zážitky, krásná přátelství, jisté morální a etické kodexy, znalosti přírody a zálesáctví, občasné krátké návštěvy táborů a… bederky.

Můj indánský kamarád z břehu moří si našel svou cestu od indiánů k počítačové grafice a k muzice. Indiánům je i tak víc věrný, než já. Dodnes pravidelně jezdí na tábory tvrdých hobbyistů. Doufám, že ho přemluvím k napsání příběhu, nebo jen úvahy na téma bederek, když je sám... bederkářem.

Ité