Pokud jste si všimli, že jsem zpomalil v práci na stránkách, tak jste si všimli velmi správně.

Zažívám velmi zajímavou a velmi dobrodružnou životní etapu. Ztrácím nad svým časem plnou kontrolu. Když už mám chvíli volného času, tak se věnuji tomu, co jsem po celá desetiletí tolik zanedbával, tedy sám sobě a rodině. Provedl jsem (a stále ještě provádím) inventuru v řadách mých přátel a známých. Inventuru stylu mého života. Inventuru mých cílů a hodnot, které vyznávám. Zbavuji se toxických věcí a toxických lidí. V létě jsem se nad sebou zamyslel a našel jsem hodně věcí, které bych mohl výrazně zlepšit, rozhodně tedy do té doby, než si mne odvede Černý králík z Inlé.

Poslední měsíce dostávám výprasky z různých směrů. Dostal jsem se do věku, kdy si člověka začínají nalézat nevratné ztráty. Zároveň jsem dosáhl schopnosti dívat se na mnohé věci nově z dříve netušených perspektiv. Je to jako kdybych poprvé v životě naplno otevřel oči. Prožívám tichou euforii z toho, že jsem se přestal obávat hloupých a zbytečných věcí, které jsem dříve pokládal za velké, mocné a důležité. Pod rukama se mi ze střípků skládá fantasticky půvabný obraz reality našeho světa, vrstvené a velmi hravé reality, která nezačíná narozením a nekončí ani smrtí. Každý z nás má v sobě nějaký dar, který pochází od vyšší moci. Možná v sobě něco takového sám začínám objevovat. Safra, že mi to ale muselo trvat padesát let…

Podruhé v životě jsem dosáhl svobody. Poprvé jsem dosáhl svobody v sedmnácti letech těsně před velmi vážným úrazem, který mne natrvalo diskvalifikoval ze zdravé množiny lidí. Až do okamžiku úrazu jsem byl členem úžasného společenství aeroklubu. Další roky nato jsem se přestal dívat na oblaka a země se mi stala nepříjemně blízkou. Nyní se již k oblakům opět dívám jako dřív. Jen místo fyzických kovových křídel letadel sedlám spiritualitu fantazie a radosti, s prožitky kontaktů s něčím, nebo snad s někým, co/kdo možná není tak úplně součástí našeho světa.

Ne, nemusíte se bát, nepadl jsem do drápků sekty. Nic takového.

Možná jsem jen konečně dospěl.

Zpět ke stránkám:

na správu stránek nemám příliš času a ani nadšení pro věc už není takové. Stále mne to ale baví natolik, že budu pokračovat i nadále. Přinejmenším tak, že budu držet `awa rel příspěvky. Materiálu pro `awa rel mám na desetiletí.

Materiálu pro Blog mám také spoustu. Obrazového i textového. Mám zhruba 50 – 100 rozpracovaných projektů pro Blog, problém je ale právě ta míra rozpracovanosti. Nejsem si úplně jist, že se mi v dohledné době podaří dotáhnout aspoň některé z nich do publikačního finále. Tu a tam se něco nového v Blogu objeví, určitě ale nečekejte pravidelné týdenní aktualizace. Spíše tak měsíční.

Sekci „Příběhy“ už dál o další příběhy rozšiřovat nebudu, podle mého názoru se příběhům mnohem lépe daří v Blogu. Sekci pravděpodobně úplně zruším. Tamní texty se mi výrazně přestávají líbit. Některé z příběhů bych rád přepsal do jiné podoby a recykloval v Blogu, zbytek bych zrušil bez opravy. To samé se týká příběhů již publikovaných v Blogu. Opravy jsou nutné.

Plánuji návrat Návštěvní knihy, tentokrát však plně v režii hostujícího serveru samotných stránek. Tamní návštěvní knihy nejsou uživatelsky tak úplně easy & friendly, pro návštěvníku jsou ale bezpečné. Pro potřeby stránek bezpochyby stačí.

Pozor! Můj současný e-mail posazený na serveru v Jihoafrické republice se rozhodl změnit uživatelské podmínky. Se změnou podmínek nesouhlasím, tedy odejdu jinam. Nejpozději do konce listopadu budu mít novou e-mailovou adresu. Současná adresa loincloths@webmail.co.za platí do konce listopadu. Nejpozději 30.11.2022 likviduji veškerou tamní příchozí i odchozí komunikaci (bez pořizování zálohy) a účet následně sám aktivně zruším. Důvod kompletní likvidace obsahu e-mailu (celkem za 8 let) je mou odpovědí na některé žádosti několika lidí o smazání naší společné komunikace z mého e-mailu. Nehodlám to vyzobávat jednotlivě.

Omlouvám se mým bederkářským kamarádům a příznivcům stránek za delší pauzu v naší společné komunikaci. Asi jste si všimli, že jsem od jara 2022 přestal být ten aktivní tahoun společných diskuzí. Nepíši Vám tak často jako dřív a mé odpovědi mohou vypadat někdy i docela stroze. Má aktivita Vaším směrem je torpédována mou fyzickou únavou. Zaměstnavatel mne vytěžuje víc, než kdy jindy. Po práci obyčejně večer upadnu na kanape a usnu u televize. Na kamarády nemám poslední měsíce příliš času, a to ani na ty, které znám i mimo okruh bederkářů. Vím, že to může vypadat, že je Archer od jara 2022 v módu Starý Jezevec verze 1.0. Omlouvám se, neberte to prosím osobně.

Kromě toho cítím, že se v soukromé komunikaci via e-mail umí téma bederkaření velmi rychle vyčerpat, co si budeme nalhávat. Případně zjistím, že styl (motiv) bederkaření té druhé strany není zrovna šálkem mého čaje; pak mám nulovou motivaci ke sdílení tohoto mého hobby nad jinak veřejně publikovaný/publikovatelný rámec. A z úplně jiného soudku, ať je to zde kompletní: možná mne také po těch letech konečně přestalo bavit být tím aktivním blbem. Sdílení nemůže být jednosměrné. To člověka, který jen dává, celkem rychle přestane bavit. A mě to už nebaví.

Jsem tedy ve fázi velkého úklidu. Nepořádku jsem vyprodukoval spoustu, chvíli to tedy potrvá. I proto prosím o strpení.

Archer