Mnohé z nás bederkářů to již doběhlo a na zbytek to teprve čeká: tedy den, kdy se do našich „nahých“ oděvů oblékneme naposled. Důvody a okolnosti takového rozhodnutí, kdy se bederky natrvalo odloží, jsou různé. Bývá to vlastní rozhodnutí a nebo tomu pomůže i to okolí, které k takovému hobby třeba zrovna nemá pochopení. Následují střípky příběhů některých z nás bederkářů, které tento soumrak bederkaření popisují. Z pochopitelných důvodů mohou být některé příběhy upraveny tak, aby se cesty vedoucí k jejich autorům „ztratily v mlze“. Jedná se ve všech případech o příběhy lidí, kteří si v bederkaření našli hlubší zálibu.

Předem upozorňuji, že to někdy může být i trochu smutné a někdy i odvážněji psané vyprávění:

1. „... jako dítě jsem bederky hodně nosil. Hlavně tedy o letních prázdninách. Letní tábory, indiáni, kamarádská parta lesního kmene. Jak jsem se dostal do puberty, tak jsem najednou zjistil, že se mým přátelům (vrstevníkům) do bederek už tak moc nechce. Asi to byl napůl stud a napůl začali objevovat jiné zájmy. Až na letní tábory jsem později nosil bederky jen o samotě. Pak jsem ani na letní tábory kvůli věku (16+) jezdit nemohl a tak se z toho stala velmi osamocená záležitost. I mne nakonec dostihl stud za to, že si hraju po lesích takové ty dětské hry a za mou nahotu. Možná trochu zbaběle jsem s tím tedy přestal někdy kolem mé plnoletosti...“

2. „... bederky indiánů (provlíkačky) jsem objevil jako sotva desetiletný kluk. Přiznám se, že jsem je poznal a pak i užíval hlavně v té ryze intimní rovině poznávání sexuality. Líbili se mi tehdy chlapci v mém věku (ideálně pak v nějakých slipových plavkách a nebo v indiánské roli a v indiánské nahotě/bederce). Měl jsem ranné sexuální fantazie v tomto směru. Pár let mi to vydrželo, až mne pak ve třinácti letech nachytali rodiče při velmi soukromé a velmi intimní aktivitě. Ležel jsem tehdy ve své posteli, jen v mé bederce, právě v plném výkonu třením pohlaví skrz plátno bederky o prostěradlo v leže na břiše. Věděli, že se rád oblékám do indiánské bederky, rozhodně ale netušili, jaký to má pro mne význam i v té intimní rovině. Když tedy takto zjistili, jakou že měla moje bederka po nocích funkci, což jim určitě bylo zřejmé na první pohled, tak jsem dostal zákaz brát si to na sebe. To odhalení mi bylo tak nepříjemným zážitkem, že jsem pak tento zákaz nošení bederek po celý zbytek dětství neporušil...

3. „... bederky jsem si přinesl z indiánského tábora coby jedenáctiletý kluk. Klasický prérijní typ s flapy. Hodně jsem na tom ujížděl, rád jsem to později nosil na sobě třeba i při sběru chmele (taková brigáda), u vody na rybách, na chatě místo plavek a tak. Vlastně jsem si na indiány při tom ani moc nehrál. Jen se mi to hodně líbilo nosit, bylo mi to příjemný. Adaptoval jsem to do mého běžného letního šatníku. Nosit jsem to mohl, rodičům to nevadilo a lidem se to i líbilo. V tom nezvyklém oděvu jsem se před lidmi cítil dobře. Nejprve mne to docela i vzrušovalo být před lidmi jen v bederce. Byl to takový zvláštní mix pocitů vzrušení, studu ale i doslova erektrizující podmanivé aury mé divošsky polonahé role, ve které jsem se s rozkoší přímo koupal. Později jsem bederky přesto začal považovat za spíše jen celkem běžný, i když velmi příjemný, oděv. Někdy v patnácti letech jsem se pak jednou v mé bederce prohlédl v zrcadle a uvědomil jsem si, že mi to přestává slušet. Už to nebylo tak čisté, hravě naivní, tělu přirozené a pohádkovo-příběhově kouzelné. Měnil jsem se. Má figura byla stále štíhlá, ovšem začaly zlobit chloupky. K těm mi bederka prostě nešla. Rád jsem ji nosil spíše úzkou, takže to o to bylo horší. Asi proto jsem to nakonec přestal nosit, i když to dodnes považuji za jinak velmi sympatický oděv. Zkrátka jsem ze sebe jednoho z posledních letních dnů toho roku svlékl bederku a další jaro jsem se už ani nesnažil se do toho znovu obléknout...“

4. „... bederky jsem nosil tuze rád a to hned několik stylů: indiánský, světy fantasy, zkoušel jsem i japonské rokushaku a různé mixy z toho všeho. Od dětství jsem docela aktivní v reenacting a tak jsem při tom objevil i bederky. Ty jsem si postupně osvojil a přijal je tak i do mého civilního života - v uměřené podobě, respektive, nosil jsem je jen, když to bylo vhodné. Do mého dvacátého roku jsem měl za sebou už dvě dívčí známosti, kterým se mé bederkové hobby velmi líbilo, a to víc, než bych se byl zde odvážil popsat. :) Jak to tak ale bývá, tak tyto známosti vzal čas a pak jsem se zamiloval do další dívky. Byl jsem jí také sympatický. Začali jsme spolu, jak se říká, chodit. A pak jsem se ji jednou ukázal jen v mé bederce. Její reakce byla velmi odmítavá. Ten oděv se jí opravdu velmi nelíbil. Snažil jsem se jí to vysvětlit, ale o to to pak bylo horší. Musel jsem se toho zbavit a pak i slíbit, že si něco takového na sebe už nikdy brát nebudu. A tak se také stalo. Dnes je náš vztah již dávno pryč. Bederky se na mé tělo nevrátily. Ta pauza byla docela dobrá odvykačka. Téměř se bojím si to na sebe zase natáhnout, bez bederek je život svým způsobem o dost jednodušší. :) “

5. „... ve dvanácti letech jsem podlehl indiánskému kouzlu. Indiány jsem bral nesmírně vážně. S tím přišly i bederky, které jsem objevil jako vůbec nejpříjemnější oděv. Chlapci se rádi personifikují do svých hrdinů. Já měl za hrdinu severoamerického indiánského chlapce tak v mém věku. Tím jsem se chtěl stát. Bederka, kůň a luk; tohle by mi je štěstí stačilo. K indiánům jsem přistupoval naivně a extrémě nekriticky. Později jsem objevil i pár indianhobystů. K těm jsem měl naprosto stejný vztah, jako k indiánům samotným. V patnácti letech, možná o rok později, jsem ale postupně přišel na to, že praví idiáni a indiáni z mých snů že jsou dvě naprosto rozdílné věci. Vzápětí mne zklamali i někteří indianhobbysté, které jsem znal. Rozčarování bylo takové, že jsem začal indiány téměř opovrhovat. Přestal jsem být indiánem a našel si jiné zájmy. Ponechal jsem si jen pár indiánských artefaktů, včetně té bederky s flapy. Tu jsem užíval aktivně i nadále, jen ne jako indián, ale jako elf. Mé cesty po několik dalších let vedly Středozemím JRR Tolkiena. A později jsem bederky našel i jako příjemný doplňek FKK. Bederky a FKK? Blbost? Možná. Jako koření prosté nahoty hezkých lidí indiánské bederky fungují dokonale, nebo to tak aspoň chápu. Jak ale stárnu, tak jsem postupně přestal bederky užívat. Tento oděv je pro mladší, kteří v tom oděvu obyčejně vypadají velmi hezky. My starší v tom obyčejně vypadáme jako pitomci. Musím si přiznat, že bych dnes v pouhé bederce vypadal jako blb...“

6. „...z mých indánských bederek s flapy (bederky jsem poprvé začal nosit zhruba v mých třinácti letech, následek jednoho karnevalu, kterého jsem se zúčastnil jako „indiánský zvěd“) se po několika letech více či méně tajného nošení staly více či méně tajná ručně šitá tanga, která nosím jako spodní prádlo. Mám i takové plavky. Pokud nepovažujeme tanga za bederky, pak jsem přestal bederky s flapy nosit někdy v mých šestnácti letech. Indiánské bederky mám stále rád, už je ale aktivně nenosím. Evoluce byla v mém případě jasná, aspoň po té praktické stránce užívání.

7. „... bederky jsem užíval od mých asi dvanácti let a vždy to byla velmi tajná a velmi osobní záležitost. Prozradím na sebe, že to mělo velmi silné indiánské motivy. Poprvé jsem je přestal nosit ještě jako kluk v mých patnácti letech. Udělal jsem tu chybu, že jsem se pokusil mé nejlepší kamarády zasvětit do bederkářství v indiánském stylu. Má snaha nebyla pochopena zrovna dvakrát dobře. Asi to vypadalo příliš „zvláštně“. Byl to celkově trapas, který pak šel se mnou ještě dobrých pár měsíců. Bederkářství dostalo trhliny, začínal jsem se to „bát“ nosit i v soukromí. Těžko se to vysvětluje. Následovala internátní škola a tam jsem to už vůbec nosit nemohl. O letních prázdninách jsem pak k tomu také neměl mnoho možností. Bederky jsem tedy přestal nosit úplně. Že mne to téma ale stále zajímá snadno prozrazuje fakt, že na tyto stránky o bederkách velmi rád chodím...“

8. „... byl jsem každým rokem na letním táboře už od mých deseti let. Tehdy jsem se oblékl do bederky jako dítě lovců mamutů. Byla to velmi nevinná zkušenost, bederky se mi zalíbily, respektive se mi zalíbila ta divošky-like laděná nahota. Dalším rokem bylo na tom táboře podobné téma, tuším Amazonský prales; cesta k pramenům Velké řeky. Tam již byly indiáni, kanibalové a podobně. Bederky se vrátily v nové podobě, tentokrát i v outfitu tang s přední zástěrkou, nebo jak tady říkate: s předním flapem. Tábor byl fantasticky krásný a dobrodružný. Dalším rokem bylo téma „Vikingové plují na západ“ - objevování severní Ameriky. Takže se tam bederky opět daly krásně užívat. Vychutnával jsem si to s rozkoší, nakonec jsem tam nosil bederky i jako Viking. Svléknout se z toho prima oděvu? Ani nápad! A další rok bylo téma severoameričtí indiáni. Bohužel, tento tábor měl na sobě stín jdnoho blba vedoucího, který byl tak trochu na chlapečky. Naneštěstí na chlapečky v tom mém tehdejším věku. Jak se pak ukázalo, tak nejraději ze všeho měl chlapečky narvaný pekně do bederek. To byl problém, který mi bederky na několik dalších let velmi znechutil. Další rok tam to prase už nejelo (toho času na vězeňské stravě). Ten rok jsem na táboře nebyl ani já, protože jsem měl zjara úraz, který mi zajistil na celé letní prázdniny pobyt v nemocnici. Byl to poslední rok, kdy jsem ještě mohl nosit bederky v tom krásném věku her a poznávání, ke kterému bederky tak nějak přirozeně patří. Tuto rehabilitaci dobré indiánštiny a letních táborů jsem tedy prošvihl. K bederkám jsem pak zaujímal velmi zdrženlivý postoj. Trvalo léta, než jsem to zase začal považovat za krásný oděv, který si zaslouží pozornost.

O systémových změnách konstrukcí a pojetí bederek

Archer, 10.4.2016

Naše bederky se obyčejně zrodí v nějakém příběhu a s nějakým rodokmenem. U většiny z nás bederkářů se pak základ konstrukce snad ani příliš nemění, drobné změny jsou ale jinak celkem běžné; například výběr lepší/stylovější látky, lepší způsob šití, úpravy délky a tvaru flapů, výběr barev, vzorů a tak podobně. Radikálnější trvalé změny nebývaji tak časté. Kdo začal jako indián, tak s velkou pravděpodobností neskončí jako lovec mamutů a nebo starověký egypťan v linii příběhu Hvězdné Brány a podobně. Přesto se to někdy stane a tento text tomu celý věnujeme. Pomineme experimenty, které mnozí znás bederkářů čas od času vyzkouší, aby jsme se pak opět vrátili k tomu "svému". Následují vybrané příběhy, jak jsem je za ty léta pochytil. Jsou upraveny opět tak, aby se jejich původní vypravěči svému okolí neprozradili. Předpokládám však, že sami sebe se v tom bez problému poznají. Jedná se o chlapce (muže) i dívky (ženy).

1. Od 10 let do současnosti: Má první bederka byla podle komiksu Rahan. Jako chlapce mne doslova učarovaly ty kreslené příběhy francouzských autorů. Tolik jsem si přál mit pro sebe pradávný svět Rahana, ve kterém bych si sám mohl prožít ta krásná dobrodružství. Rahan byl můj prapůvodní zdroj inspirace. Bederka Rahana je bez flapů, v předu to jsou užší "slipy, vzadu je té látky o něco víc. Postupně jsem si mé bederky začal upravovat do té více odvážné podoby, až to dospělo k tvarům a střihu tang, jen s tím provázkem mezi půlkami. Líbilo se mi to tak víc, cítil jsem se v tom velmi dobře. Nejprve jsem to nosil pouze během mých her na Rahana, později jsem to ale začal nosit i jako běžné spodní prádlo pod kalhoty. Přestal jsem to nosit někdy v patnácti letech. S kamarády ve škole jsme tehdy v autobuse diskutovali o holčičích tanga plavkách. Velmi se nám taková představa líbila. Pak se hovor stočil na kluky v tanga plavkách a já si uvědomil, jak je mým přátelům naopak představa spojení klukovské nahoty a tang odpudivá. Abych nebyl za teplometa, tak jsem se v tom autobuse - poněkud zbaběle - i já přihlásil k názoru ostatních, přestože jsem měl na sobě jeden takový exemplář. Bylo to právě v době, kdy jsem si už celkem vážně začínal pohrávat s myšlenkou, že to na sebe prozradím mým nejlepším kamarádům. Mou jednoduchou tanga bederku jsem později přestal úplně nosit. Bál jsem se, že by to na mě mohlo prasknout. Po letech jsem se k bederce opět dostal, a to jako jeden z vedoucích na letním táboře. Jako indiáni jsme tam nosili prérijní bederky s flapy. Byl to poněkud nečekaný návrat bederek na mé tělo. Prérijní bederky byly o dost příjemnější, než byl oděv Rahana, jak jsem jej jako kluk poznal. Tak jsem se k bederkaření zhruba ve třiceti letech opět navrátil. Rehabilitoval jsem pro sebe dokonce i ta tanga.

2. Od 8 let do současnosti (30+): Jako dítě indianhobbystů jsem nosil bederky prérijních i lesních indiánů jako běžný oděv na léto, a to nejen na letních táborech. Přední a zadní flap, centrální slipová část, zkrátka provlíkačka. Rostl jsem s nimi, typ bederek jsem neměnil. Něco takového by mne snad ani nenapadlo. A pak jsem před šesti lety už jako dospělý viděl film Avatar. Do Pandory jsem se doslova zamiloval a oděv Na´vi se mi zalíbil. Jednou jsem si jej vyzkoušel a od té doby mám vedle běžných indiánských bederek i jednu, která má pouze přední flap "nad tangama". První housle tedy hrají v současnosti v mém případě bederky z Pandory, původních indiánských jsem se ale rozhodně nevzdal. Na letních táborech obyčejně i nadále nosím klasické bederky. Když jsem sám a nebo v nejužším kruhu přátel, pak se na mé nahé tělo šplhají bederky z Pandory.

3. Od 11 let do současnosti (40+): Jako kluk jsem rád nosil slipové plavky. Byly pro mne něčím víc, než jen itemem na plavání. Jednou jsem v nějakém západoněmeckém časopise viděl tanga plavky pro kluky. V ČSSR něco takového sehnat nešlo a tak jsem si je nakonec sám podle toho vzoru ušil. Asi se mi to nepodařilo ušít dokonale podle předlohy, mně to ale stačilo. Do bazénu se v tom pak z pochopitelných důvodů chodit nedalo. Nosil jsem to jen při velmi soukromých chvílích, občas jsem tom chodil i do postele na noc spát. Pak jsem si všiml, že existují indiáni. Tomu dobrodružnému světu rudého muže jsem naprosto propadl. S indiány jsem objevil indiánské bederky s flapy. Má první indiánská bederka vycházela z mých ručně šitých tanga plavek, jen tam byly navíc právě ty flapy. V bederce s flapy jsem se dokonce odvážil být několik dní na táboře jako indián, zatímco v těch "mých plavkách" jsem se neodvážil ukázat ani mému největšímu kamarádovi. Měl jsem nějakou dobu oba typy ve skříni. Tanga bederku jsem nakonec přestal v dospívání užívat úplně, zůstala mi jen ta s flapy.

4. Od 12 let po současnost (25+): Jako dívka jsem jezdívala na indiánské tábory. Nosila jsem tam dívčí indiánské splývavé šaty. V originále bychom neměly mít pod takovými šaty spodní prádlo, my holky jsme ale na tom táboře pod těmi šaty nahé nebývaly. Nosívaly jsme pod tím běžné spodní prádlo, některé z nás i plavky. Bylo to něco, co chtělo ještě vylepšit, nebo jsem to tak aspoň cítila. Nakonec jsem si ušila z látky takovou indiánskou bederku, ovšem bez flapů. Mělo to hodně společného s tangama, vlastně to tangám odpovídalo. Nějakou dobu jsem to tak nosila, pak jsem ale zjistila, že bych ty dívčí indiánské šaty ráda odložila úplně a že bych se oblékla jako indiánský kluk. Jen do bederky s flapy, jak se to provléká mezi nohama. Tak se také stalo, ve třinácti jsem už běhala po táboře po klukovsku, jen v pouhé indiánské bederce. K indiánským tangám jsem se už nikdy nevrátila. Zahalení prsou jsem musela začít řešit až od mých čtrnácti let. Stačí jen pruh látky omotaný kolem hrudi. Ne vždy však po té "prsní šále" sahám...:)

5. Od 12 let do 14 let: S kamarády jsme si v létě v lese rádi hráli na Hvězdnou Bránu. Brali jsme to hodně vážně. Snad jsme tak trochu i věřili, že nějaká taková brána někde opravdu existuje. Rádi jsme si představovali, že jsme osvobozenými otroky falešných bohů a ty bederky při tom obyčejně bývaly naším jediným kostýmem. Prožili jsme tak spolu hodně dobrodružství, až jsem nakonec po dvou letech objevil Egyptské bederky, s tím přišel můj zájem o starověký Egypt. Hvězdnobránovskou bederku jsem odložil, vzápětí jsem ale odložil i tu nově objevenou egyptskou bederku. Začal jsem se vážně věnovat egyptologii. Bederky se mi jako oděv starých Egypťanů velmi líbí i nadále, ovšem už je sám v praxi neužívám.

6. Od 13 let po současnost (20+) Na letním táboře jsme měli celoetapovou hru na téma strarověké Řecko. Nosíval jsem tam tehdy jakousi bederku, která byla pouhým pruhem látky omotaným kolem pasu. Vlastně to byla taková klučičí sukně. Pamatuji se, jak se mi to líbilo nosit. Nejprve jsem pod tím nosil slipové plavky, pak jsem se ale s dalšími kamarády osmělil a začali jsme to nosit, jak se říká, "na ostro". S tím oděvem jsem i po skončení tábora nadále docela experimentoval, až jsem si tu látku nakonec otočil o devadesát stupňů a já tak objevil "provlíkačku", tedy prérijní indiánskou bederku s předním a zadním flapem. Flapy jsem si postupně zkracoval, až z toho byla tanga. A od té doby nosím tanga v běžném životě, resp. nedělá mi problém to nosit, resp. podruhé, nestydím se za to.

This page is part of a website project dedicated to loinclothed theme. Homepage is here.