Zprávy, poznámky a úvahy
Jarní elfové mistra Kadrane
Archer, 8.2.2016
Pamatuji si jako kluk, co pro mě znamenalo každé jaro. Jak tál led a sníh mezi domy a jak se pod tím vším pomalu odhaloval černý asfalt chodníků a zelenající se tráva.
Vzduch voněl změnou, všude se tvořily prameny a potůčky v ledových korytech. Jaký to zdroj zábavy mladých stavitelů přehrad!
Pak náhle sníh a led zmizel a zůstal jen povrch,
který byl mokrý, šedivě špinavý a přesto plný skryté síly nového růstu a obnovy. Od západu začaly vanout větry s vůní vzdálených moří,
tráva se začala zelenat svěžími odstíny a já si mohl konečně rozepnout tu zimní bundu a pak ji dokonce úplně odložit.
Jara jsem vnímal opravdu hodně intimně. Jako bych se oblékal do jeho příjemně laskavých západních větrů. Vzdálené obzory byly náhle na dosah. Dobrodružství se ke mně z jejich modravých dálek řítilo jako tichý úprk bizonů. Jen roztáhnout ruce a uvítat je s úsměvem. Nikdy mi neublížili a nikdy mi nepřinesli zkázu. Naopak. Přijali mě vždy mezi sebe. Pod jejich ochranou jsem následoval jejich stopy jako jeden z nich.
Chodil jsem pak kolem prvních pupenců a pak i prvních lístků na keřích jako omámený. Jaro v té chvíli vonělo živou čistotou a vznešeností zrození nového věku. Vítal jsem první jarní květiny v zelené trávě. A pak přišla má první jízda na kole po zimě, když jsem si už mohl dovolit vyrazit ven jen v triku a v trenýrkách. Tato první jízda pak bývala hodně podobná iniciační jízdě mladého indiána na neosedlaném mustangu. Vzrušení a touha v té chvíli dávala mému zimou unavenému tělu takovou energii, že jsem se někdy zapomínal včas zastavit a otočit se zpět k domovu. Silnice nebyla černá ale vypadala jako trávy prérie. Miloval jsem ten proud vzduchu kolem polonahého těla při jízdě, tu svobodu a vlající vlasy za mým temenem. Užíval jsem si síly mladého a zdravého těla.
Mraky se na obloze měnily z šedé zimní deky v pevné kontury bělavých hradů a pak přišly i první bouřky, ty neobyčejné symboly ohromné energie a krásy, které jsem miloval víc, než jsem se jich bál. Těšil jsem se na první jarní bouřku stejně, jako jsem se těšil na vyzkoušení mé první jarní bederky ve světě zeleného lesa, který se právě probouzel do plné síly. Oblaka a můj indiánský svět.... dvě neoddělitelné věci.
Pak jsem z mých dětských a jinošských let vyrostl a mnohé z toho vybledlo, změnilo se. Začal jsem se více dívat na zem, než na oblohu. Jaro již mou mysl neprotíná tolik, jako dříve. Do radostí a laskavě naivního zlatého věku „indiánských“ let přišly starosti a dospělé problémy. Přesto nemohu říct, že jsem opustil onu strunu jarních písní, kterým jsem jako kluk nesmírně rád naslouchal. Je to jen rychlejší, s menším impaktem do mého srdce. Jako by se dříve písek zachytával otevřenou dlaní a s prsty bezpečně u sebe, zatímco dnes už jsou mezi prsty mezery. Toho "písku" přesto nachytám do dlaní každé jaro i tak stále dost.
Mé pocity vítání jara se tyto dny opět navracejí. Je to velmi příjemný duchovní zážitek, zní to ve mně jako by to byla světla a zvuky radujících se lesních elfů. Nekazí to ani fakt, že zima vlastně ani nebyla. Na stránkách mistra Kadrane jsem našel jeden kouzelný obrázek tančících elfů, kteří vítají první posly jara. Tito tančící elfové mají v sobě poctivou radost a krásu. Kdybych chtěl namalovat obrázek podle mých jarních pocitů, pak by rozhodně vypadal takto - tedy pokud bych něco takového jako malíř svedl. :)
Obrázek jsem si vypůjčil s laskavým dovolením mistra Kadrane.
Elfové vítají příchod jara. Kadrane, 2013.
Elves are celebrating incomming spring. Kadrane, 2013.
Source: Kadrane site.
Jara jsem vnímal opravdu hodně intimně. Jako bych se oblékal do jeho příjemně laskavých západních větrů. Vzdálené obzory byly náhle na dosah. Dobrodružství se ke mně z jejich modravých dálek řítilo jako tichý úprk bizonů. Jen roztáhnout ruce a uvítat je s úsměvem. Nikdy mi neublížili a nikdy mi nepřinesli zkázu. Naopak. Přijali mě vždy mezi sebe. Pod jejich ochranou jsem následoval jejich stopy jako jeden z nich.
Chodil jsem pak kolem prvních pupenců a pak i prvních lístků na keřích jako omámený. Jaro v té chvíli vonělo živou čistotou a vznešeností zrození nového věku. Vítal jsem první jarní květiny v zelené trávě. A pak přišla má první jízda na kole po zimě, když jsem si už mohl dovolit vyrazit ven jen v triku a v trenýrkách. Tato první jízda pak bývala hodně podobná iniciační jízdě mladého indiána na neosedlaném mustangu. Vzrušení a touha v té chvíli dávala mému zimou unavenému tělu takovou energii, že jsem se někdy zapomínal včas zastavit a otočit se zpět k domovu. Silnice nebyla černá ale vypadala jako trávy prérie. Miloval jsem ten proud vzduchu kolem polonahého těla při jízdě, tu svobodu a vlající vlasy za mým temenem. Užíval jsem si síly mladého a zdravého těla.
Mraky se na obloze měnily z šedé zimní deky v pevné kontury bělavých hradů a pak přišly i první bouřky, ty neobyčejné symboly ohromné energie a krásy, které jsem miloval víc, než jsem se jich bál. Těšil jsem se na první jarní bouřku stejně, jako jsem se těšil na vyzkoušení mé první jarní bederky ve světě zeleného lesa, který se právě probouzel do plné síly. Oblaka a můj indiánský svět.... dvě neoddělitelné věci.
Pak jsem z mých dětských a jinošských let vyrostl a mnohé z toho vybledlo, změnilo se. Začal jsem se více dívat na zem, než na oblohu. Jaro již mou mysl neprotíná tolik, jako dříve. Do radostí a laskavě naivního zlatého věku „indiánských“ let přišly starosti a dospělé problémy. Přesto nemohu říct, že jsem opustil onu strunu jarních písní, kterým jsem jako kluk nesmírně rád naslouchal. Je to jen rychlejší, s menším impaktem do mého srdce. Jako by se dříve písek zachytával otevřenou dlaní a s prsty bezpečně u sebe, zatímco dnes už jsou mezi prsty mezery. Toho "písku" přesto nachytám do dlaní každé jaro i tak stále dost.
Mé pocity vítání jara se tyto dny opět navracejí. Je to velmi příjemný duchovní zážitek, zní to ve mně jako by to byla světla a zvuky radujících se lesních elfů. Nekazí to ani fakt, že zima vlastně ani nebyla. Na stránkách mistra Kadrane jsem našel jeden kouzelný obrázek tančících elfů, kteří vítají první posly jara. Tito tančící elfové mají v sobě poctivou radost a krásu. Kdybych chtěl namalovat obrázek podle mých jarních pocitů, pak by rozhodně vypadal takto - tedy pokud bych něco takového jako malíř svedl. :)
Obrázek jsem si vypůjčil s laskavým dovolením mistra Kadrane.
Elfové vítají příchod jara. Kadrane, 2013.
Elves are celebrating incomming spring. Kadrane, 2013.
Source: Kadrane site.
Jako kluk jsem měl o indiánštině mnohé představy, které mnohdy stály i krok mimo indiánské prérie.
Personifikoval jsem se nejen do indiána, ale i do Mauglího, Tarzana, do divochů neindiánské krve a
podobně. Abych ale řekl pravdu, tak i když jsem jako kluk Elfy celkem úspěšně ignoroval, tak tento elf,
který je na obrázku druhý zleva, byl - a vlastně stále je - mým představám dokonalého indiánského bojovníka úplně nejblíže.
Mimochodem, jeho oděv je mimořádně hezký. Dobře se nosí i ve skutečnosti. Jako
kluk jsem v něčem podobném naběhal hodně mil po středoevropských lesích - a nakonec i u jihoevropských moří. Pravda, z tohoto
úhlu pohledu tento elf vypadá jako by byl úplně nahým. Přesto má na sobě oděv, který jeho nahotu podle jednoho ruší, podle jiného vylepšuje.
Já se hlásím k tomu druhému. Jeho bederkou je pouhý provázek kolem pasu a pak už jen pruh
plátna, který je protažený mezi jeho nohama tak, že mu zakrývá jen a pouze jeho pohlaví; to je ta červená kaňka mezi jeho stehny.
Bederky elfů Kadrana jsou každým rokem hezčí a
hezčí, nemáte taky ten pocit? Posledních pár měsíců se ale Kadrane odlmčel, stránky neaktualizuje. Snad je to jen dočasná únava inspirace a ne něco vážnějšího.
Brian, native indian blood - Tsimshian/Heiltsuk
Archer, 21.1. 2016, edit 24.1.2016
Brian wrote:
I am pleased to see that you enjoyed the photos I commissioned for the book-cover. The model was very excited to help with the project, and was one of a set of twins who had done some modeling when they were younger.
Looking through your gallery inspired me to write a post about loincloths, if your guests are interested: cosmic-rebirth.tumblr.com
(guestbook, 19. 1. 2016)
’Awa rel ve dnech 23.2.2015 - 25.2.2015 (pod číslem 585, 586 a 587) upoutal pozornost originálního fotografa obrázku. Skrz něj si nás zde našel. Tento člověk je z jedné čtvrtiny indiánem. Nedávno nám v návštěvní knize zanechal zajímavý vzkaz s odkazem, kde píše o své vlastní "obderkované" cestě dětstvím po dospělost. Bederky sice v jeho příběhu nehrají hlavní housle, vyprávění je ale plné příjemných indiánských barev a vůní. Jeho přístup k věci je mi velmi sympatický. Vypráví o sobě, o své indinštině, o svém příteli z her na indiány a kowboje, o indianhobbystech v ČR a v Německu. Jako čtvrtinový indián má k lesům a přírodě velmi blízko. Rád se jako kluk svlékal jen do bederky a boty si pak zouval bez náhrady; v lesích býval coby indián nejraději bosý. Předpokládám, že mu tento jeho koníček vydržel dodnes.
Brian odkazovaný text, resp. příspěvek ve svém vlastním blogu napsal po navštívení těchto našich stránek. Jeho zjevně upřímná a zároveň i laskavá slova mne potěšila. Kdybych jen jako kluk věděl, že si mé práce pro stránky o bederkách v dobrém všimne opravdový indián (neřešme, že před třiceti lety neexistoval internet).... tak to bych vám byl, řekněme, nesmírně potěšen. I dnes je to prima pocit. :)
Focení obrázků (viz. výše zmíněný ’awa rel) si tento obederkovaný kluk (s krví euro-asijskou) vyloženě užíval. Fotografie byly cíleně pořízeny pro potřeby ilustrace desek nespecifikované knihy.
Linky Briana:
Half Asian, half Caucasian model, link 1.
Half Asian, half Caucasian model, link 2.
Half Asian, half Caucasian model, link 3.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Old indian summer camp, (white) indians are dancing.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Primitive-Living Dude.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Post about Indians in Canada and the United States.
Pokud někdy obléknete kabátek admina zdejších stránek...
I am pleased to see that you enjoyed the photos I commissioned for the book-cover. The model was very excited to help with the project, and was one of a set of twins who had done some modeling when they were younger.
Looking through your gallery inspired me to write a post about loincloths, if your guests are interested: cosmic-rebirth.tumblr.com
(guestbook, 19. 1. 2016)
’Awa rel ve dnech 23.2.2015 - 25.2.2015 (pod číslem 585, 586 a 587) upoutal pozornost originálního fotografa obrázku. Skrz něj si nás zde našel. Tento člověk je z jedné čtvrtiny indiánem. Nedávno nám v návštěvní knize zanechal zajímavý vzkaz s odkazem, kde píše o své vlastní "obderkované" cestě dětstvím po dospělost. Bederky sice v jeho příběhu nehrají hlavní housle, vyprávění je ale plné příjemných indiánských barev a vůní. Jeho přístup k věci je mi velmi sympatický. Vypráví o sobě, o své indinštině, o svém příteli z her na indiány a kowboje, o indianhobbystech v ČR a v Německu. Jako čtvrtinový indián má k lesům a přírodě velmi blízko. Rád se jako kluk svlékal jen do bederky a boty si pak zouval bez náhrady; v lesích býval coby indián nejraději bosý. Předpokládám, že mu tento jeho koníček vydržel dodnes.
Brian odkazovaný text, resp. příspěvek ve svém vlastním blogu napsal po navštívení těchto našich stránek. Jeho zjevně upřímná a zároveň i laskavá slova mne potěšila. Kdybych jen jako kluk věděl, že si mé práce pro stránky o bederkách v dobrém všimne opravdový indián (neřešme, že před třiceti lety neexistoval internet).... tak to bych vám byl, řekněme, nesmírně potěšen. I dnes je to prima pocit. :)
Focení obrázků (viz. výše zmíněný ’awa rel) si tento obederkovaný kluk (s krví euro-asijskou) vyloženě užíval. Fotografie byly cíleně pořízeny pro potřeby ilustrace desek nespecifikované knihy.
Linky Briana:
Half Asian, half Caucasian model, link 1.
Half Asian, half Caucasian model, link 2.
Half Asian, half Caucasian model, link 3.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Old indian summer camp, (white) indians are dancing.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Primitive-Living Dude.
Cosmic-rebirth.tumblr.com - Post about Indians in Canada and the United States.
Archer, 15.12. 2015
Být adminem internetových stránek je zajímavá zkušenost. Tvoření stránek o bederkách je obyčejně velmi příjemná práce – jinak bych to ani nedělal. Ne vždy se ale všechno daří. Někdy mám nápad, který se posléze ukáže jako veskrze špatný, jindy k tématu přistupuji naivně, nechám se příliš unést a nebo rovnou spáchám nějakou výrazně velkou pitomost, za kterou bych si pak kolikrát nejraději zaříznul plátno bederky slabinami až do kostí prvních žeber.
Pokud se někdy budete chtít sami pustit do tvoření stránek věnovaných tématu bederek, tak prosím, do toho. Vězte však, že pod tím vším je nastraženo spousta odjištěných min. Na některé z těch min jsem sám jako admin s úspechem šlápl. Před jinými jsem byl včas varován, mnohým pastem jsem se naštěstí vyhnul aktivně i já sám. Pokud máte zájem o rady aktuálně úřadujícího admina stránek o bederkách, pak čtěte dál.
Postřehy, rady a doporučení;
1. Buďte srozuměni s tím, že první obrázek nahého muže oděného jen do bederky onálepkuje vás a vaše stránky za "homo".
2. Obdobně první obrázek nahého chlapce/děvčete oděného/oděné jen do bederky onálepkuje vás a vaše stránky za "pedo".
3. Nedeklarujte příliš vehementně to, že vaše stránky nejsou projektem pedo/homo. Nejlépe o tom nepište vůbec. Čím víc o tom budete návštevníky přesvědčovat, tak tím víc to bude znít falešnými tóny, a to bez ohledu na to, jestli je to pravda a nebo není.
4. Nekomunikujte s dětmi pod 15 let (chat, e-mail, facebook a podobně). Aktivní komunikace s dětmi po internetu rozhodně není dobrý nápad, a to bez ohledu na to, jestli jste a nebo nejste pedo. Nemluvě o tom, že pokud vám napíše na e-mail: „Jirka, je mi 12 let, zkouším bederku na tábor, je mi to ale na těle nějak moc příjemný a se budu asi za to stydět.“, tak že je s největší pravděpodobností „Franta, 45 let, vodevřenej lahváč, nudim se doma.“
5. Na stránkách opatrně s obrázky zcela nahých lidí. Nahá kůže pohlaví by prostě neměla být vidět. Jednou, dvakrát se to dá obhájit, pravidlo by to ale být nemělo.
6. Na stránky dávejte obecně jen takové obrázky, u kterých se dá očekávat, že nebudou z pohledu copyrightu problematické. Pokud znáte zdroj použitých obrázků, tak je dobré to také uvést. Linkování obrázků na jejich originální zdroje je dobrým zvykem a elementární slušností.
7. Na stránky dávejte jen ty nejlepší obrázky z těch dobrých. Tuny šedých a nezajímavých obrázků kvalitě projektu nepomohou, spíše naopak. To dobré spolehlivě ubijou a rozbijou.
8. Měli byste dát jednotlivým fotogaleriím vždy nějakou úhlednou formu a společný rámec.
9. Vyhněte se vkládání hvězd, jiskřiček, vlastních log (a dalších podobných nesmyslů) do obrázků. Pokud přesto máte tu potřebu takto znehodnocovat obrázky, tak to dělejte jen těm, kterých jste autorem.
10. Doporučuji odolat případným nutkavým potřebám vkládat do stránek hudbu.
11. Stránky se pokuste dát do jednotného kabátku. Preferujte jednoduchost a úhlednost textu; zarovnání na okraje, odstavce, nadpisy atd.
12. Čas od času se podívejte na své stránky pohledem někoho, komu bederky nic neříkají. Pokud pak budou stránky vypadat jen nezajímavě, tak je to OK. Pokud ale budou vypadat směšně, potrhle a nebo dokonce nějakým způsobem úchylně, tak je možné, že svou práci neděláte dobře.
13. Vyhněte se linkování na BL, gay stránky a obecně na obskurní zdroje. Nesnažte se také na takových serverech na svou práci odkazovat.
14. Raději se moc nepokoušejte aktivně kontaktovat představitele českých dětských oddílů, skautů a letních táborů. Moje vlastní zkušenost s těmito lidmi je veskrze otřesná. Tihle lidé opravdu umí překvapit.
15. Stránky a zdrojový pracovní materiál vždy zálohujte.
16. Obsah stránek je vždy mnohem důležitější, než dokonalá podoba front-page. Když si budete hrát s front-page týden a obsah stránek bude hotov za hodinu, tak jste se určitě vydali špatnou cestou.
17. Raději nečekejte za správu stránek nějaké výrazěji viditelné vyjádření vděku návštěvníků, ani nečekejte hromady hezkých dopisů bederkářů v e-mailové poště.
18. Že je někdo bederkář ještě nemusí automaticky znamenat, že mu bude (váš) konkrétní web o bederkách sympatický. To samé platí i ve vztahu bederkářů k vaší osobě. Ani váš styl bederkaření nemusí být přijímán jiným bederkářem vždy nutně kladně.
19. Že je někdo bederkář ještě neznamená, že takovému člověku můžete automaticky důvěřovat.
20. O bederkářích ztratíte hodně z iluzí, pokud tedy takové iluze máte. Mezi bederkáři je nezanedbatelné procento různě pošahaných lidí, což je třeba si férově přiznat.
21. Nevymýšlejte si o sobě na stránkách pohádky, zůstaňte raději jen sám sebou.
22. Máte právo na zachování svých tajemství, není nutné na sebe vyslepičit úplně všechno.
23. Opatrně s texty. Vyprávění vlastních zážitků je prima, ovšem pozor na přílišný intimní akcent. Když už chcete zabrousit i do intimních vod, pak stačí jedna, dvě věty, ideální je pak jen naznačení.
24. Texty si budou možná číst i děti a tak mějte ruku na brzdě. Nemusí se to zdaleka týkat jen té intimní oblasti. Pokud budete detailně popisovat například nějaké rafinované způsoby svazování indiánského zajatce (které například ve Vašem případě mohlo být naprosto skvělým zážitkem pro obě příslušné strany) tak si představte, že se tím třeba inspirují nějací mladí kluci a dopadnou to pak může všelijak.
25. Neuvádějte pravá jména aktérů příběhů. Uvádění pravých jmén by skutečným aktérům příběhů mohlo být nepříjemné. Rozostření těchto informací samotnému příběhu neuškodí.
26. Pokud Vám bude někdo z nějakého důvodu připadat divný/nepříjemný, tak vězte, že nemáte povinnost na jeho e-maily reagovat.
27. Nesvlékejte se před návštěvníky ani v soukromé e-mailové komunikaci příliš horlivě. Raději si udržujte (aspoň nějaký) odstup. Mimo těch pár slušných lidí vás rozhodně budou kontaktovat i lidé, kteří s vámi a nebo s vašimi stránkami nebudou mít čisté úmysly.
28. Občas budete kontaktován provokatéry. Většina z nich jsou pak amatérští lovci pedofilů. Doporučuji je ihned dát po detekci na ban list. Nediskutovat, neobhajovat se. Často se z jejich strany jedná o různé devianty a vůbec sociálně/duševně narušené lidi, což je v tomto případě vskutku zajímavý paradox.
29. Nebojujte s idioty. Překonejte vlastní ego a nechte případné urážky / posměch plavat. Důsledné ignorování idiotů a trollů je jedinou účinnou metodou, jak se jim efektivně bránit. Stránky tvoříte proto, že vás práce na stránkách těší. Děláte to přeci pro sebe - pro ten dobrý pocit - a pro dobré lidi. Zbytek není váš problém.
30. Nebojte se konstruktivní kritiky ze strany návštěvníků stránek.
31. Vaše osobní údaje (jméno, primární telefon, adresu) sdílejte jen s lidmi, o kterých opravdu víte co jsou zač; tzn. nikdy ne dříve, než po prvním osobním kontaktu - raději však ještě mnohem, mnohem později.
32. Doporučuji sdílet obrázky s návštěvníky stránek až poté, co se navzájem e-mailem trochu „oťukáte“. Obě strany by pak při sdílení měly mít pocit, že z toho něco mají. Věřte tomu, že ten prvotní dobrý pocit z toho, že někomu odešlete 3GB obrázků vyprchá ihned poté, co se druhá strana nebude ani snažit poděkovat, natož poslat něco na oplátku. Člověk si pak může připadat jako využitý a zneužitý idiot.
33. Sdílejte nejprve jen veřejně dostupné obrázky z internetu. Na to další je vždy dost času.
34. Soukromé fotogalerie nasdílené s dalšími bederkáři si bez povolení s nikým dalším už nevyměnujte a už vůbec je nepoužívejte na stránkách.
35. Rozhodně s nikým nesdílejte obrázky nahých dětí a už vůbec ne obrázky dětí v nějakých závadných polohách ve smyslu platného zákona. Jakmile vám někdo takový materiál pošle, pak to vždy považujte za akci policejního provokatéra. Doporučuji okamžitě přerušit komunikaci a následné osvěžení ban-listu.
36. S prvním obrázkem obederkovaného kluka/holky pod 15 let na stránkách budou takové stánky dříve či později pod nenápadným dohledem příslušných úřadů.
37. Zvažte umístění stránek na serverech mimo české území a ideálně pak i mimo území EU. Stejně tak „vzdalte“ i kontaktní e-mailovou adresu. Po zkušenostech, které mám, bych na serveru v ČR (a v blízkém okolí) neprovozoval ani stránky věnované historii telegrafních tyčí.
38. Pro potřeby stránek si založte dedikovaný email, který budete používat pouze pro tyto účely.
39. Jakmile zjistíte, že vás to přestává bavit, tak neváhejte a dejte si pauzu.
40. Vracejte se čas od času ke starším částem stránek. Po čase možná zjistíte že je to zralé na revizi, opravu, případně na smazání.
41. Dobře si rozmyslete komu ve svém okolí (kamarádům, kolegům, spolužákům) sdělíte, že že provozujete takové stránky coby admin. Pokud mohu radit, tak to nikomu neříkejte, rozhodně tedy ne nikomu mimo okruh bederkářů. Pokud bych měl možnost napravit jednu z těch nevratných chyb, které jsem zde jako admin za ty roky s úspěchem nasekal, tak bych nepochybně mávnul kouzelným proutkem právě zde.
Proč tu nemáme nic z tuzemských oddílů a táborů?
Pokud se někdy budete chtít sami pustit do tvoření stránek věnovaných tématu bederek, tak prosím, do toho. Vězte však, že pod tím vším je nastraženo spousta odjištěných min. Na některé z těch min jsem sám jako admin s úspechem šlápl. Před jinými jsem byl včas varován, mnohým pastem jsem se naštěstí vyhnul aktivně i já sám. Pokud máte zájem o rady aktuálně úřadujícího admina stránek o bederkách, pak čtěte dál.
Postřehy, rady a doporučení;
1. Buďte srozuměni s tím, že první obrázek nahého muže oděného jen do bederky onálepkuje vás a vaše stránky za "homo".
2. Obdobně první obrázek nahého chlapce/děvčete oděného/oděné jen do bederky onálepkuje vás a vaše stránky za "pedo".
3. Nedeklarujte příliš vehementně to, že vaše stránky nejsou projektem pedo/homo. Nejlépe o tom nepište vůbec. Čím víc o tom budete návštevníky přesvědčovat, tak tím víc to bude znít falešnými tóny, a to bez ohledu na to, jestli je to pravda a nebo není.
4. Nekomunikujte s dětmi pod 15 let (chat, e-mail, facebook a podobně). Aktivní komunikace s dětmi po internetu rozhodně není dobrý nápad, a to bez ohledu na to, jestli jste a nebo nejste pedo. Nemluvě o tom, že pokud vám napíše na e-mail: „Jirka, je mi 12 let, zkouším bederku na tábor, je mi to ale na těle nějak moc příjemný a se budu asi za to stydět.“, tak že je s největší pravděpodobností „Franta, 45 let, vodevřenej lahváč, nudim se doma.“
5. Na stránkách opatrně s obrázky zcela nahých lidí. Nahá kůže pohlaví by prostě neměla být vidět. Jednou, dvakrát se to dá obhájit, pravidlo by to ale být nemělo.
6. Na stránky dávejte obecně jen takové obrázky, u kterých se dá očekávat, že nebudou z pohledu copyrightu problematické. Pokud znáte zdroj použitých obrázků, tak je dobré to také uvést. Linkování obrázků na jejich originální zdroje je dobrým zvykem a elementární slušností.
7. Na stránky dávejte jen ty nejlepší obrázky z těch dobrých. Tuny šedých a nezajímavých obrázků kvalitě projektu nepomohou, spíše naopak. To dobré spolehlivě ubijou a rozbijou.
8. Měli byste dát jednotlivým fotogaleriím vždy nějakou úhlednou formu a společný rámec.
9. Vyhněte se vkládání hvězd, jiskřiček, vlastních log (a dalších podobných nesmyslů) do obrázků. Pokud přesto máte tu potřebu takto znehodnocovat obrázky, tak to dělejte jen těm, kterých jste autorem.
10. Doporučuji odolat případným nutkavým potřebám vkládat do stránek hudbu.
11. Stránky se pokuste dát do jednotného kabátku. Preferujte jednoduchost a úhlednost textu; zarovnání na okraje, odstavce, nadpisy atd.
12. Čas od času se podívejte na své stránky pohledem někoho, komu bederky nic neříkají. Pokud pak budou stránky vypadat jen nezajímavě, tak je to OK. Pokud ale budou vypadat směšně, potrhle a nebo dokonce nějakým způsobem úchylně, tak je možné, že svou práci neděláte dobře.
13. Vyhněte se linkování na BL, gay stránky a obecně na obskurní zdroje. Nesnažte se také na takových serverech na svou práci odkazovat.
14. Raději se moc nepokoušejte aktivně kontaktovat představitele českých dětských oddílů, skautů a letních táborů. Moje vlastní zkušenost s těmito lidmi je veskrze otřesná. Tihle lidé opravdu umí překvapit.
15. Stránky a zdrojový pracovní materiál vždy zálohujte.
16. Obsah stránek je vždy mnohem důležitější, než dokonalá podoba front-page. Když si budete hrát s front-page týden a obsah stránek bude hotov za hodinu, tak jste se určitě vydali špatnou cestou.
17. Raději nečekejte za správu stránek nějaké výrazěji viditelné vyjádření vděku návštěvníků, ani nečekejte hromady hezkých dopisů bederkářů v e-mailové poště.
18. Že je někdo bederkář ještě nemusí automaticky znamenat, že mu bude (váš) konkrétní web o bederkách sympatický. To samé platí i ve vztahu bederkářů k vaší osobě. Ani váš styl bederkaření nemusí být přijímán jiným bederkářem vždy nutně kladně.
19. Že je někdo bederkář ještě neznamená, že takovému člověku můžete automaticky důvěřovat.
20. O bederkářích ztratíte hodně z iluzí, pokud tedy takové iluze máte. Mezi bederkáři je nezanedbatelné procento různě pošahaných lidí, což je třeba si férově přiznat.
21. Nevymýšlejte si o sobě na stránkách pohádky, zůstaňte raději jen sám sebou.
22. Máte právo na zachování svých tajemství, není nutné na sebe vyslepičit úplně všechno.
23. Opatrně s texty. Vyprávění vlastních zážitků je prima, ovšem pozor na přílišný intimní akcent. Když už chcete zabrousit i do intimních vod, pak stačí jedna, dvě věty, ideální je pak jen naznačení.
24. Texty si budou možná číst i děti a tak mějte ruku na brzdě. Nemusí se to zdaleka týkat jen té intimní oblasti. Pokud budete detailně popisovat například nějaké rafinované způsoby svazování indiánského zajatce (které například ve Vašem případě mohlo být naprosto skvělým zážitkem pro obě příslušné strany) tak si představte, že se tím třeba inspirují nějací mladí kluci a dopadnou to pak může všelijak.
25. Neuvádějte pravá jména aktérů příběhů. Uvádění pravých jmén by skutečným aktérům příběhů mohlo být nepříjemné. Rozostření těchto informací samotnému příběhu neuškodí.
26. Pokud Vám bude někdo z nějakého důvodu připadat divný/nepříjemný, tak vězte, že nemáte povinnost na jeho e-maily reagovat.
27. Nesvlékejte se před návštěvníky ani v soukromé e-mailové komunikaci příliš horlivě. Raději si udržujte (aspoň nějaký) odstup. Mimo těch pár slušných lidí vás rozhodně budou kontaktovat i lidé, kteří s vámi a nebo s vašimi stránkami nebudou mít čisté úmysly.
28. Občas budete kontaktován provokatéry. Většina z nich jsou pak amatérští lovci pedofilů. Doporučuji je ihned dát po detekci na ban list. Nediskutovat, neobhajovat se. Často se z jejich strany jedná o různé devianty a vůbec sociálně/duševně narušené lidi, což je v tomto případě vskutku zajímavý paradox.
29. Nebojujte s idioty. Překonejte vlastní ego a nechte případné urážky / posměch plavat. Důsledné ignorování idiotů a trollů je jedinou účinnou metodou, jak se jim efektivně bránit. Stránky tvoříte proto, že vás práce na stránkách těší. Děláte to přeci pro sebe - pro ten dobrý pocit - a pro dobré lidi. Zbytek není váš problém.
30. Nebojte se konstruktivní kritiky ze strany návštěvníků stránek.
31. Vaše osobní údaje (jméno, primární telefon, adresu) sdílejte jen s lidmi, o kterých opravdu víte co jsou zač; tzn. nikdy ne dříve, než po prvním osobním kontaktu - raději však ještě mnohem, mnohem později.
32. Doporučuji sdílet obrázky s návštěvníky stránek až poté, co se navzájem e-mailem trochu „oťukáte“. Obě strany by pak při sdílení měly mít pocit, že z toho něco mají. Věřte tomu, že ten prvotní dobrý pocit z toho, že někomu odešlete 3GB obrázků vyprchá ihned poté, co se druhá strana nebude ani snažit poděkovat, natož poslat něco na oplátku. Člověk si pak může připadat jako využitý a zneužitý idiot.
33. Sdílejte nejprve jen veřejně dostupné obrázky z internetu. Na to další je vždy dost času.
34. Soukromé fotogalerie nasdílené s dalšími bederkáři si bez povolení s nikým dalším už nevyměnujte a už vůbec je nepoužívejte na stránkách.
35. Rozhodně s nikým nesdílejte obrázky nahých dětí a už vůbec ne obrázky dětí v nějakých závadných polohách ve smyslu platného zákona. Jakmile vám někdo takový materiál pošle, pak to vždy považujte za akci policejního provokatéra. Doporučuji okamžitě přerušit komunikaci a následné osvěžení ban-listu.
36. S prvním obrázkem obederkovaného kluka/holky pod 15 let na stránkách budou takové stánky dříve či později pod nenápadným dohledem příslušných úřadů.
37. Zvažte umístění stránek na serverech mimo české území a ideálně pak i mimo území EU. Stejně tak „vzdalte“ i kontaktní e-mailovou adresu. Po zkušenostech, které mám, bych na serveru v ČR (a v blízkém okolí) neprovozoval ani stránky věnované historii telegrafních tyčí.
38. Pro potřeby stránek si založte dedikovaný email, který budete používat pouze pro tyto účely.
39. Jakmile zjistíte, že vás to přestává bavit, tak neváhejte a dejte si pauzu.
40. Vracejte se čas od času ke starším částem stránek. Po čase možná zjistíte že je to zralé na revizi, opravu, případně na smazání.
41. Dobře si rozmyslete komu ve svém okolí (kamarádům, kolegům, spolužákům) sdělíte, že že provozujete takové stránky coby admin. Pokud mohu radit, tak to nikomu neříkejte, rozhodně tedy ne nikomu mimo okruh bederkářů. Pokud bych měl možnost napravit jednu z těch nevratných chyb, které jsem zde jako admin za ty roky s úspěchem nasekal, tak bych nepochybně mávnul kouzelným proutkem právě zde.
Archer, 6.11. 2015
Z dotazů návštěvníků stránek...
...o tuzemské indiánské oddíly a tábory se zajímám už několik let. Dílem pracovně, dílem je to moje hobby a jsem také otcem dvou kluků, kteří už brzy budou v táborovém věku.
Je škoda, že z tohoto okruhu na stránkách také nečerpáte. Podle mého názoru není lepšího zdroje pro stránky o bederkách, než výše uvedené. Mohu vědět proč se těmto vodám tak striktně vyhýbáte? Nemáte zde žádné fotogalerie, žádné odkazy, prostě nic z toho.
(Text dotazu je upraven tak, aby se přiměřeně rozostřily indicie vedoucí k jeho autorovi, podstata dotazu je však zachována.)
Archer:
Na stránky opravdu záměrně nedávám žádný materiál z okruhu českých letních táborů a oddílů. Před lety jsem byl indiánským letním táborům a oddílům naladěn velmi pozitivně a nekriticky. Každého obederkovaného naháče jsem vlastně považoval za mého přítele a bratra. Myslel jsem si, že obederkovaní lidé jsou vždy automaticky slušní lidé, se kterými si prostě budu za každých okolností rozumět. To se týkalo také indiánských táborů a oddílů. Před lety jsem mnohé obrázky z těchto zdrojů měl převzaté na stránkách. Doprovodný text pak obyčejně pěl ódy na zdroje. Bezplatně jsem jim dělal reklamu. Důsledky naivity a imbecility tohoto mého počínání mě doběhly záhy. Tvrdě jsem s tím narazil držkou na skálu. Tyto prérie dnes v obecné rovině považuji za nepřátelské území. Mám k tomu dost osobních důvodů. Na místech, kde bych to nečekal ani ve snu, jsem se až příliš často potkával se záludností, ohavností, zvráceností, hloupostí a zlobou.
Jistě, české indiánské letní tábory jsou zdrojem překrásných fotografií s "obederkovanou" tématikou. Já byl ale bohužel až příliš zvědavý a tak znám i tu druhou stranu mince. Třeba jsem měl jen smůlu na lidi a na konkrétní tábory. Třeba jsem idiot jen já sám. Tak či onak jsem se dostal do polohy, že už v obecné rovině říkám českým letním táborům a oddílům NE, prostě never more, sorry. Už žádné fotogalerie, žádné linkování, žádné recenze na konkrétní tábory. Ignorujeme se s úspěchem navzájem. Zkrátka jsme si nepadli do oka. Výjimky jsou možné, ovšem nebude jich mnoho.
Existují i slušné a poctivé české oddíly a letní tábory. Podle mého názoru jich ale mnoho není. Tyto oddíly a letní tábory nemají zájem o publikování vlastních fotek na mých stránkách a nebo o těchto stránkách ani nevědí. V prvním případě to plně respektuji. V tom druhém pak zůstávám velmi pasivní; prosit se o pozornost a žadonit o pár obrázků do fotogalerií na stránky? Možná.... tak jednou za rok.
Bez ohledu na výše napsané jsem i tak s několika bederkáři z letních táborů v přátelském aktivním kontaktu; vždy se však jedná o kontakty osobního rázu; tedy mimo veřejnou tvář stránek. Tito lidé pak vystupují sami za sebe, ne za tábor a nebo oddíl, který vedou a nebo v minulosti vedli.
...o tuzemské indiánské oddíly a tábory se zajímám už několik let. Dílem pracovně, dílem je to moje hobby a jsem také otcem dvou kluků, kteří už brzy budou v táborovém věku.
Je škoda, že z tohoto okruhu na stránkách také nečerpáte. Podle mého názoru není lepšího zdroje pro stránky o bederkách, než výše uvedené. Mohu vědět proč se těmto vodám tak striktně vyhýbáte? Nemáte zde žádné fotogalerie, žádné odkazy, prostě nic z toho.
(Text dotazu je upraven tak, aby se přiměřeně rozostřily indicie vedoucí k jeho autorovi, podstata dotazu je však zachována.)
Archer:
Na stránky opravdu záměrně nedávám žádný materiál z okruhu českých letních táborů a oddílů. Před lety jsem byl indiánským letním táborům a oddílům naladěn velmi pozitivně a nekriticky. Každého obederkovaného naháče jsem vlastně považoval za mého přítele a bratra. Myslel jsem si, že obederkovaní lidé jsou vždy automaticky slušní lidé, se kterými si prostě budu za každých okolností rozumět. To se týkalo také indiánských táborů a oddílů. Před lety jsem mnohé obrázky z těchto zdrojů měl převzaté na stránkách. Doprovodný text pak obyčejně pěl ódy na zdroje. Bezplatně jsem jim dělal reklamu. Důsledky naivity a imbecility tohoto mého počínání mě doběhly záhy. Tvrdě jsem s tím narazil držkou na skálu. Tyto prérie dnes v obecné rovině považuji za nepřátelské území. Mám k tomu dost osobních důvodů. Na místech, kde bych to nečekal ani ve snu, jsem se až příliš často potkával se záludností, ohavností, zvráceností, hloupostí a zlobou.
Jistě, české indiánské letní tábory jsou zdrojem překrásných fotografií s "obederkovanou" tématikou. Já byl ale bohužel až příliš zvědavý a tak znám i tu druhou stranu mince. Třeba jsem měl jen smůlu na lidi a na konkrétní tábory. Třeba jsem idiot jen já sám. Tak či onak jsem se dostal do polohy, že už v obecné rovině říkám českým letním táborům a oddílům NE, prostě never more, sorry. Už žádné fotogalerie, žádné linkování, žádné recenze na konkrétní tábory. Ignorujeme se s úspěchem navzájem. Zkrátka jsme si nepadli do oka. Výjimky jsou možné, ovšem nebude jich mnoho.
Existují i slušné a poctivé české oddíly a letní tábory. Podle mého názoru jich ale mnoho není. Tyto oddíly a letní tábory nemají zájem o publikování vlastních fotek na mých stránkách a nebo o těchto stránkách ani nevědí. V prvním případě to plně respektuji. V tom druhém pak zůstávám velmi pasivní; prosit se o pozornost a žadonit o pár obrázků do fotogalerií na stránky? Možná.... tak jednou za rok.
Bez ohledu na výše napsané jsem i tak s několika bederkáři z letních táborů v přátelském aktivním kontaktu; vždy se však jedná o kontakty osobního rázu; tedy mimo veřejnou tvář stránek. Tito lidé pak vystupují sami za sebe, ne za tábor a nebo oddíl, který vedou a nebo v minulosti vedli.
This page is part of a website project dedicated to loinclothed theme. Homepage is
here.