Little push - návod na představení bederek táboru / oddílu.
Archer, 29.9. 2015
Tazatel z okruhu táborového HQ:
Už několik let uvažuji nad adaptováním bederek na letní tábor, který jako jeden z jeho vedoucích pořádám už po několik let. Idea se mi hodně líbí, v současné době mám ale trochu obavy z toho, že by to mohlo být přijato jako něco nepříliš vhodného. Indiánská nahota (tak tady na stránkách nazýváte nahé tělo oděné pouze do bederní roušky) se mého tábora dosud dotkla leda tak v podobě klasických plavek.
Tábor je pro chlapce od deseti do patnácti let, je to stanový typ. Pořádáme jej na místě, kde nejsou běžné civilizační výdobytky, není tam elektřina, donedávna tam ještě nebyl ani telefonní signál, děti si sami vaří, táborový život krouží kolem bodu protnutí skautingu, lehčí formy woodcraftu a zálesáctví. Děti jsou na tábor připravovány ve dvou spřátelených oddílech během celého roku. Tábor je vlastně vyvrcholením celoroční činnosti obou těchto oddílů. Dětí na turnusu ( o délce od 14 do 21 dnů ) bývá kolem třiceti, čtyři stálí vedoucí, máme od dvou do šesti pomocníků, nazývejme je praktikanty. Táborový život se vždy točí podle daného tématu. Prošli jsme si dobou lovců mamutů, mimozemskými výsadky a Hvězdnou branou, Egyptem, Avatarem, několikrát severoamerickými indiány, strojem času a podobně. Příští rok bychom zase rádi pozvedli indiánské téma. Uvažuji o hlubším průniku do této tématiky. Dosud to bylo spíš jen takové hraní na to, že si na indiány hrajeme, jestli mi rozumíš.
Pár plánů na to jak představit bederky mému oddílu už mám, v tomto jsem už s mým kolegou z druhého oddílu už jednal, ovšem zajímal by mě i Tvůj názor na věc. Tvé stránky jsem objevil už před lety a jejich idea se mi opravdu hodně líbí. Předpokládám, že k dotazu budeš mít co říct. Kdysi jsi zde měl i how-to povídání přesně na toto téma zavádění bederek do oddílů a na tábory. Dnes už tento text na stránkách nemáš. Tak trochu doufám v to, že máš nějakou jeho interní vylepšenou verzi. Pokud ano, tak bych si to rád prostudoval.
(Text dotazu je upraven tak, aby se přiměřeně rozostřily indicie vedoucí k jeho autorovi, podstata dotazu je však zachována.)
Archer:
Ahoj,
interní verzi how-to zavádění bederek do oddílů a letních táborů nemám. Kdysi jsem pár takových elaborátů opravdu vytvořil a jeden z nich zde dokonce i na nějakou dobu vystavil na obdiv. Tehdy jsem byl na můj výtvor hrdý, s postupem času jsem ale zjistil, že jsem tam napsal opravdové bláboly. Zde je tedy, mimochodem, ten důvod, proč jsem to ze stránek odstranil. Pokusím se tedy o reparát:
Za výchozí tedy uvažujme tábor, kde se kluci navzájem již předem znají, se zájmem o přírodu, ve které se navíc nebojí ušpinit, jedná se o poctivé a dobré kluky s dobrým srdcem, jejich vedoucí nejsou blbci a nebo dokonce vyšinutí cvoci s primárním naladěním na „mladé a ještě mladší maso“, tábor je položen v dobrých kulisách luk a lesů mimo viditelný dosah civilizace. Na tomto táboře se bederky dosud nikdy neobjevily ale o jejich zavedení se z vyšších míst uvažuje. Otázka zní: jak kluky svléknout jen do bederek tak, aby je přijali za svůj tábornický oděv bez nějakých negativních pocitů / dopadů na běh tábora?
Bederky jsou vlastně to samé, co plavky a trenýrky. Tělo zahalují prakticky stejně. Přesto to na těle vypadá nezvykle a odvážně. Nezasvěcené kluky to může velmi překvapit. Je několik metod jak klukům v oddíle a nebo na letním táboře bederky představit:
1. Sám příkladem. Vedoucí se při vhodné příležitosti před kluky sám převlékne jen do bederky a ostatní nechá na přirozeném běhu věcí. Běžný oděv vedoucí prostě vymění ve prospěch „indiánské nahoty“. Je důležité chovat se při tom přirozeně. Nejlépe tak, jako obyčejně. Rozhodně by si neměl takto obederkovaný figurant počínat jako modelka někde na přehlídce.
Šetrnější varianta: Pozvolné zavádění. Bederka se na táboře u vybraných jedinců (obyčejně vedoucích, ovšem může se spolupracovat i s nějakým chlapcem/chlapci) nejprve nosí jen jako součást běžného oděvu. Nejprve jsou tak z bederky vidět jen flapy zpod trička, pak se svléknou trenýrky, pak se svléke i tričko... toto pozvolné představení táboru bývá šetrné pro obě strany. :)
2. Via návod. Dát návod na vytvoření bederky i s nákresem do pokynů příprav na tábor. Rodiče i budoucí táborníci tento oděv vezmou na vědomí, případný šok z té první hodiny praktického užívání bude na táboře značně obroušen. Bederky nebudou takovým skokem do neznámých vod.
3. Via obrázky. Při předtáborové schůzce ukázat klukům fotografie z indiánských táborů, kde se bederky běžně užívají. Ideální jsou tištěné fotografie. Pokud padne nějaký dotaz na ten nezvyklý oděv, pak využít situace a bederky jim představit v plném světle. Popis konstrukce, jaké typy bederek indiáni nosili (s flapy, bez flapů, jen s jedním flapem....) a podobně. Diskuze se rozběhne a sdílená idea se zrodí... tohle bývá dobrým začátkem.
4. Návštěvou u bederkářů. Návštěvou v jiném oddíle a nebo návštěvou jiného letního tábora,na kterém se bederky běžně užívají.
5. Fair and open. Otevřeně se kluků v oddíle zeptat na to, co by si o zavedení bederek na táboře mysleli. Například někde na předtáborové schůzce...
6. Spolupráce s vytipovaným chlapcem, přímá i nepřímá. Vytipování jednoho chlapce a nebo několika chlapců ze skupiny, kterému se nabídne obléknout se jen do bederky (při vhodné příležitosti) a následné předvedení ostatním. Mohou se pro to využít hry na lovení indiánského zvěda, karneval, večerní divadelní představební v kruhu ohně... Dobře to funguje i jako pokračování podle bodu 5. - jeden z kluků, ideálně předem zasvěcený, nakonec předvede ostatním naživo o čem je řeč.
7. Via trofej / lovení bobříků. Může se to stát součástí lovení bobříků. Sbírání bodů/bobříků může mít i kapitolu „celý den jen naboso a pouze po indiánsku, jen s bederkou u pasu“.
Způsobů je celá řada. Dobře fungují i různé jejich kombinace. Jejich pojítkem je snaha o předvedení oděvu, o ten lehký push. Zde vždy platí pravidlo, že „rozhodně nikdy netlačit na pilu“. Kluci by na to měli přijít sami, měli by to chtít sami nosit o své vůli. Ideální je probudit v nich zájem a zvědavost. Důležité je také umožnit ostatním, kteří v tom oděvu zalíbení nenajdou, to prostě nenosit.
Pár obecných rad závěrem:
Na případné zavádění bederek bez flapů moc nespěchejte. Mezistupeň bederek s flapy je zde vždy dobré nevynechat.
Pokud máte jako vedoucí takového tábora a nebo oddílu pocit, že vás intimně přitahují mladí chlapci (třeba i jen trochu), tak na bederky rozhodně zapomeňte. Obederkovaní chlapci mají své kouzlo, které by Vás mohlo nakonec zničit.
Rodiče chlapců by měli pokud možno vědět předem, že na táboře / v oddíle budou jejich děti nosit bederky na jinak nahém těle. Předejdete tím případnému pozdějšímu nedorozumění. Někteří rodiče bývají velmi překvapení, když na fotkách z tábora vidí svého syna jen v bederce. Vypadá to dost intimně a odvážně.
Na táboře, kde se bederky plánují zavést (a nebo se tam už běžně nosí) by také měla být dostatečná zásoba materiálu na jejich výrobu. Dobrou bederku z ručníku a nebo z prostěradla prostě nevyrobíte. Pokud opravdu chcete mít kluky v pěkných bederkách, tak na dobrém zdroji materiálu v dosahu tábora také záleží.
Bederky bývají fyzicky příjemné a rozhodně pak z počátku, když si je nahé tělo teprve "osahává". Hostem bederek pak bývají i erekce. Tohle by vás nemělo zaskočit nepřipraveného. Když se to stane některému z kluků, tak buďte připraveni otupit ostří případného posměchu ze stran jeho druhů.
Někdy se stane, že se někteří "indiánští" kluci tak zaberou do své role, že nosí pouhou bederku i když je třeba zrovna chlad. Zkuste jim pak navrhnout nosit třeba pončo, pokud se do bělošského oděvu nějak dvakrát nehrnou.
Pokud si kluci oblíbí nosit indiáské bederky, pak v nich také velmi často spí i v noci ve spacáku. Pokud se jim tak spí dobře a není jim zjevně zima, pak se v tom nevrtejte a nechte je tak.
Zkuste uvažovat i o zavedení dalších kousků indiánských oděvů do táborového šatníku. Například takové moccasins (indiánská obuv, ideálně pak self-made), leggings (indiánské nohavice přivázané provázkem k opasku bederky) a indiánské košile jsou v přírodě praktickými doplňky indiána v každém věku, čase a místě.
Bederky by si měli chlapci vyrábět sami. Vice si pak takového oděvu budou vážit. Nebojte se jim ale poradit.
Mokré bederky jsou nepřítelem lidských těl v jakémkoliv věku. Není to zdravé. Pouze při extrémně velkém poledním horku se snad dá uvažovat o tom, že si to člověk může nechat na sobě po koupání někde v potoce a nebo jezeře i mokré. Jinak ne. Je zvláštní, že začínající bederkáři si na sobě často rádi nechávají mokré bederky z koupání. Dobrý nápad to ale není.
Pokud půjdete do toho, že na táboře budou mít chlapci bederky, pak by nositelé bederek měli mít k dispozici minimálně dvě bederky a víc; viz. např. předchozí bod.
Archer přeje good luck, hezké počasí a žádný obtížný bodavý hmyz.
Japonsko-indiánské "slipy", inspirace pro odvážnější reenacting
Nový přístav pro stránky
Verze stránek 4.0
Už několik let uvažuji nad adaptováním bederek na letní tábor, který jako jeden z jeho vedoucích pořádám už po několik let. Idea se mi hodně líbí, v současné době mám ale trochu obavy z toho, že by to mohlo být přijato jako něco nepříliš vhodného. Indiánská nahota (tak tady na stránkách nazýváte nahé tělo oděné pouze do bederní roušky) se mého tábora dosud dotkla leda tak v podobě klasických plavek.
Tábor je pro chlapce od deseti do patnácti let, je to stanový typ. Pořádáme jej na místě, kde nejsou běžné civilizační výdobytky, není tam elektřina, donedávna tam ještě nebyl ani telefonní signál, děti si sami vaří, táborový život krouží kolem bodu protnutí skautingu, lehčí formy woodcraftu a zálesáctví. Děti jsou na tábor připravovány ve dvou spřátelených oddílech během celého roku. Tábor je vlastně vyvrcholením celoroční činnosti obou těchto oddílů. Dětí na turnusu ( o délce od 14 do 21 dnů ) bývá kolem třiceti, čtyři stálí vedoucí, máme od dvou do šesti pomocníků, nazývejme je praktikanty. Táborový život se vždy točí podle daného tématu. Prošli jsme si dobou lovců mamutů, mimozemskými výsadky a Hvězdnou branou, Egyptem, Avatarem, několikrát severoamerickými indiány, strojem času a podobně. Příští rok bychom zase rádi pozvedli indiánské téma. Uvažuji o hlubším průniku do této tématiky. Dosud to bylo spíš jen takové hraní na to, že si na indiány hrajeme, jestli mi rozumíš.
Pár plánů na to jak představit bederky mému oddílu už mám, v tomto jsem už s mým kolegou z druhého oddílu už jednal, ovšem zajímal by mě i Tvůj názor na věc. Tvé stránky jsem objevil už před lety a jejich idea se mi opravdu hodně líbí. Předpokládám, že k dotazu budeš mít co říct. Kdysi jsi zde měl i how-to povídání přesně na toto téma zavádění bederek do oddílů a na tábory. Dnes už tento text na stránkách nemáš. Tak trochu doufám v to, že máš nějakou jeho interní vylepšenou verzi. Pokud ano, tak bych si to rád prostudoval.
(Text dotazu je upraven tak, aby se přiměřeně rozostřily indicie vedoucí k jeho autorovi, podstata dotazu je však zachována.)
Archer:
Ahoj,
interní verzi how-to zavádění bederek do oddílů a letních táborů nemám. Kdysi jsem pár takových elaborátů opravdu vytvořil a jeden z nich zde dokonce i na nějakou dobu vystavil na obdiv. Tehdy jsem byl na můj výtvor hrdý, s postupem času jsem ale zjistil, že jsem tam napsal opravdové bláboly. Zde je tedy, mimochodem, ten důvod, proč jsem to ze stránek odstranil. Pokusím se tedy o reparát:
Za výchozí tedy uvažujme tábor, kde se kluci navzájem již předem znají, se zájmem o přírodu, ve které se navíc nebojí ušpinit, jedná se o poctivé a dobré kluky s dobrým srdcem, jejich vedoucí nejsou blbci a nebo dokonce vyšinutí cvoci s primárním naladěním na „mladé a ještě mladší maso“, tábor je položen v dobrých kulisách luk a lesů mimo viditelný dosah civilizace. Na tomto táboře se bederky dosud nikdy neobjevily ale o jejich zavedení se z vyšších míst uvažuje. Otázka zní: jak kluky svléknout jen do bederek tak, aby je přijali za svůj tábornický oděv bez nějakých negativních pocitů / dopadů na běh tábora?
Bederky jsou vlastně to samé, co plavky a trenýrky. Tělo zahalují prakticky stejně. Přesto to na těle vypadá nezvykle a odvážně. Nezasvěcené kluky to může velmi překvapit. Je několik metod jak klukům v oddíle a nebo na letním táboře bederky představit:
1. Sám příkladem. Vedoucí se při vhodné příležitosti před kluky sám převlékne jen do bederky a ostatní nechá na přirozeném běhu věcí. Běžný oděv vedoucí prostě vymění ve prospěch „indiánské nahoty“. Je důležité chovat se při tom přirozeně. Nejlépe tak, jako obyčejně. Rozhodně by si neměl takto obederkovaný figurant počínat jako modelka někde na přehlídce.
Šetrnější varianta: Pozvolné zavádění. Bederka se na táboře u vybraných jedinců (obyčejně vedoucích, ovšem může se spolupracovat i s nějakým chlapcem/chlapci) nejprve nosí jen jako součást běžného oděvu. Nejprve jsou tak z bederky vidět jen flapy zpod trička, pak se svléknou trenýrky, pak se svléke i tričko... toto pozvolné představení táboru bývá šetrné pro obě strany. :)
2. Via návod. Dát návod na vytvoření bederky i s nákresem do pokynů příprav na tábor. Rodiče i budoucí táborníci tento oděv vezmou na vědomí, případný šok z té první hodiny praktického užívání bude na táboře značně obroušen. Bederky nebudou takovým skokem do neznámých vod.
3. Via obrázky. Při předtáborové schůzce ukázat klukům fotografie z indiánských táborů, kde se bederky běžně užívají. Ideální jsou tištěné fotografie. Pokud padne nějaký dotaz na ten nezvyklý oděv, pak využít situace a bederky jim představit v plném světle. Popis konstrukce, jaké typy bederek indiáni nosili (s flapy, bez flapů, jen s jedním flapem....) a podobně. Diskuze se rozběhne a sdílená idea se zrodí... tohle bývá dobrým začátkem.
4. Návštěvou u bederkářů. Návštěvou v jiném oddíle a nebo návštěvou jiného letního tábora,na kterém se bederky běžně užívají.
5. Fair and open. Otevřeně se kluků v oddíle zeptat na to, co by si o zavedení bederek na táboře mysleli. Například někde na předtáborové schůzce...
6. Spolupráce s vytipovaným chlapcem, přímá i nepřímá. Vytipování jednoho chlapce a nebo několika chlapců ze skupiny, kterému se nabídne obléknout se jen do bederky (při vhodné příležitosti) a následné předvedení ostatním. Mohou se pro to využít hry na lovení indiánského zvěda, karneval, večerní divadelní představební v kruhu ohně... Dobře to funguje i jako pokračování podle bodu 5. - jeden z kluků, ideálně předem zasvěcený, nakonec předvede ostatním naživo o čem je řeč.
7. Via trofej / lovení bobříků. Může se to stát součástí lovení bobříků. Sbírání bodů/bobříků může mít i kapitolu „celý den jen naboso a pouze po indiánsku, jen s bederkou u pasu“.
Způsobů je celá řada. Dobře fungují i různé jejich kombinace. Jejich pojítkem je snaha o předvedení oděvu, o ten lehký push. Zde vždy platí pravidlo, že „rozhodně nikdy netlačit na pilu“. Kluci by na to měli přijít sami, měli by to chtít sami nosit o své vůli. Ideální je probudit v nich zájem a zvědavost. Důležité je také umožnit ostatním, kteří v tom oděvu zalíbení nenajdou, to prostě nenosit.
Pár obecných rad závěrem:
Na případné zavádění bederek bez flapů moc nespěchejte. Mezistupeň bederek s flapy je zde vždy dobré nevynechat.
Pokud máte jako vedoucí takového tábora a nebo oddílu pocit, že vás intimně přitahují mladí chlapci (třeba i jen trochu), tak na bederky rozhodně zapomeňte. Obederkovaní chlapci mají své kouzlo, které by Vás mohlo nakonec zničit.
Rodiče chlapců by měli pokud možno vědět předem, že na táboře / v oddíle budou jejich děti nosit bederky na jinak nahém těle. Předejdete tím případnému pozdějšímu nedorozumění. Někteří rodiče bývají velmi překvapení, když na fotkách z tábora vidí svého syna jen v bederce. Vypadá to dost intimně a odvážně.
Na táboře, kde se bederky plánují zavést (a nebo se tam už běžně nosí) by také měla být dostatečná zásoba materiálu na jejich výrobu. Dobrou bederku z ručníku a nebo z prostěradla prostě nevyrobíte. Pokud opravdu chcete mít kluky v pěkných bederkách, tak na dobrém zdroji materiálu v dosahu tábora také záleží.
Bederky bývají fyzicky příjemné a rozhodně pak z počátku, když si je nahé tělo teprve "osahává". Hostem bederek pak bývají i erekce. Tohle by vás nemělo zaskočit nepřipraveného. Když se to stane některému z kluků, tak buďte připraveni otupit ostří případného posměchu ze stran jeho druhů.
Někdy se stane, že se někteří "indiánští" kluci tak zaberou do své role, že nosí pouhou bederku i když je třeba zrovna chlad. Zkuste jim pak navrhnout nosit třeba pončo, pokud se do bělošského oděvu nějak dvakrát nehrnou.
Pokud si kluci oblíbí nosit indiáské bederky, pak v nich také velmi často spí i v noci ve spacáku. Pokud se jim tak spí dobře a není jim zjevně zima, pak se v tom nevrtejte a nechte je tak.
Zkuste uvažovat i o zavedení dalších kousků indiánských oděvů do táborového šatníku. Například takové moccasins (indiánská obuv, ideálně pak self-made), leggings (indiánské nohavice přivázané provázkem k opasku bederky) a indiánské košile jsou v přírodě praktickými doplňky indiána v každém věku, čase a místě.
Bederky by si měli chlapci vyrábět sami. Vice si pak takového oděvu budou vážit. Nebojte se jim ale poradit.
Mokré bederky jsou nepřítelem lidských těl v jakémkoliv věku. Není to zdravé. Pouze při extrémně velkém poledním horku se snad dá uvažovat o tom, že si to člověk může nechat na sobě po koupání někde v potoce a nebo jezeře i mokré. Jinak ne. Je zvláštní, že začínající bederkáři si na sobě často rádi nechávají mokré bederky z koupání. Dobrý nápad to ale není.
Pokud půjdete do toho, že na táboře budou mít chlapci bederky, pak by nositelé bederek měli mít k dispozici minimálně dvě bederky a víc; viz. např. předchozí bod.
Archer přeje good luck, hezké počasí a žádný obtížný bodavý hmyz.
Archer, 27.8. 2015
Když jsem před lety začínal tvořit tento web, tak jsem se na jeho stránkách věnoval prakticky jen
bederkám prérijních indiánů, tzn. slipová část, opasek a flapy. Bederkám bez flapů jsem se zde od počátku hodně vyhýbal, přestože mi jako takové byly také sympatické. Obával jsem se prezentovat ten poněkud vyšší level nahoty, který je pro takové bederky ve své přirozenosti charakteristický. Přesto jsem čas od času dal mezi vystavené obrázky bederek s flapy i nějakou tu jejich flapless variantu. Postupně jsem zjistil, že se toho obávám zbytečně. Človek si jen musí dát při výběru takových obrázků víc pozor na nehezké postoje těl nositelů takových bederek, nedobré způsoby nošení a nakonec i na tu přílišnou nahotu, kdy je už vidět kůže samotného pohlaví. Přiznám se, že mám na indexu i gay obrázky; myslím tím pure gay obrázky, ze kterých je jejich původ a určení publika jasně čitelné. S plným respektem k této skupině lidí tyto obrázky ponechávám stranou. Občas je to snad i škoda, oni ti kluci ty bederky někdy mívají opravdu dobré. :)
Pokud mi návštěvníci stránek píšou ohledně bederek, tak s překvapením zjišťuji, že nejvíc „frčí“ bederky bez flapů. To je pro mne opravdu velké překvapení. Původně jsem si myslel, že nejvíc oblíbené budou právě bederky s flapy. Aby nedošlo k nedorozumění; v kontaktu jsem obyčejně s poctivými „bederkáři“, tedy s lidmi, kteří mají k bederkám blízko – indianhobbysté, současní i bývalí členové indiánských oddílů, „savage“ nadšenci a vůbec podobní lidé z našeho okruhu. Někteří jsou již zkušení nositelé takových bederek, jiní jsou naopak zvědaví na ten „nahý“ styl, který skrz mé stránky teprve ochutnávají a zjevně jej pak poté i přijímají za svůj. Mám z toho velkou radost, je to pro mne prima motivace do další práce.
Sám mám s bederkama bez flapů zkušenost. Už jako kluk jsem je nosil. Pradědečkem všech takových mých bederek byly mé slipové plavky. Jako dospělý jsem je znovu objevil skrz film Avatar. To víte, tewng lidu Na`vi má pouze přední flap, do toho jsem se začal zajímat o jihoamerické indiány – ti mají často bederky bez flapů úplně – a výsledek je úspěšný návrat tang do mého šatníku. Běžně prodávaná tanga (i plavkové tanga) se mi ale nelíbí, proto si tento kousek oděvu vyrábím sám. A jak tak zjištuji, tak domácí výroba thong/string/tang pro osobní užití je zábavou mezi bederkáři docela rozšířenou.
Nošení takového oděvu je v našich podmínkách velmi specifické. Kdo si na sebe někdy něco takového vzal, tak určitě ví, o čem zde píšu. Je to velmi příjemný a hezký oděv, může být ale také zdrojem různých nepříjemných reakcí z okolí. Někdy si za ten posměch můžeme sami, někdy jsou v okolí prostě jen troubové, často to je ale i kombinace obojího. Takový oděv rozhodně není pro každého a nedá se nosit za každé situace. Když jsou ale dobré okolnosti, pak je to opravdu prima. Jak pro nositele takové bederky, tak i pro okolí. Lidské tělo v tom vypadá dobře. Nemusíte se mnou sohlasit, pochopitelně. Je to jen můj názor.
Na konstrukci a provedení takového oděvu se toho mnoho vymyslet nedá. Tyto bederky bez flapů jsou v různých kulturách prakticky totožné a zaměnitelné. Například japonské rokushaku a taparrabo jihoamerických indiánů se dá v mnohých případech celkem snadno prohodit bez povšimnutí. Následující obrázky jsou z japonského kulturního okruhu, jen tak pro úplnost.
Pokud mi návštěvníci stránek píšou ohledně bederek, tak s překvapením zjišťuji, že nejvíc „frčí“ bederky bez flapů. To je pro mne opravdu velké překvapení. Původně jsem si myslel, že nejvíc oblíbené budou právě bederky s flapy. Aby nedošlo k nedorozumění; v kontaktu jsem obyčejně s poctivými „bederkáři“, tedy s lidmi, kteří mají k bederkám blízko – indianhobbysté, současní i bývalí členové indiánských oddílů, „savage“ nadšenci a vůbec podobní lidé z našeho okruhu. Někteří jsou již zkušení nositelé takových bederek, jiní jsou naopak zvědaví na ten „nahý“ styl, který skrz mé stránky teprve ochutnávají a zjevně jej pak poté i přijímají za svůj. Mám z toho velkou radost, je to pro mne prima motivace do další práce.
Sám mám s bederkama bez flapů zkušenost. Už jako kluk jsem je nosil. Pradědečkem všech takových mých bederek byly mé slipové plavky. Jako dospělý jsem je znovu objevil skrz film Avatar. To víte, tewng lidu Na`vi má pouze přední flap, do toho jsem se začal zajímat o jihoamerické indiány – ti mají často bederky bez flapů úplně – a výsledek je úspěšný návrat tang do mého šatníku. Běžně prodávaná tanga (i plavkové tanga) se mi ale nelíbí, proto si tento kousek oděvu vyrábím sám. A jak tak zjištuji, tak domácí výroba thong/string/tang pro osobní užití je zábavou mezi bederkáři docela rozšířenou.
Nošení takového oděvu je v našich podmínkách velmi specifické. Kdo si na sebe někdy něco takového vzal, tak určitě ví, o čem zde píšu. Je to velmi příjemný a hezký oděv, může být ale také zdrojem různých nepříjemných reakcí z okolí. Někdy si za ten posměch můžeme sami, někdy jsou v okolí prostě jen troubové, často to je ale i kombinace obojího. Takový oděv rozhodně není pro každého a nedá se nosit za každé situace. Když jsou ale dobré okolnosti, pak je to opravdu prima. Jak pro nositele takové bederky, tak i pro okolí. Lidské tělo v tom vypadá dobře. Nemusíte se mnou sohlasit, pochopitelně. Je to jen můj názor.
Na konstrukci a provedení takového oděvu se toho mnoho vymyslet nedá. Tyto bederky bez flapů jsou v různých kulturách prakticky totožné a zaměnitelné. Například japonské rokushaku a taparrabo jihoamerických indiánů se dá v mnohých případech celkem snadno prohodit bez povšimnutí. Následující obrázky jsou z japonského kulturního okruhu, jen tak pro úplnost.
Archer, 26.6. 2015
Stránky po jedenácti letech opustily free servery a přestěhovaly se na placené. Free servery mě nesmírně zklamaly.
Jejich kvalita, konektivita, settings a vůbec přístup tamních adminů k řešení technických problémů je skutečně všeubíjející zoufalost. Nelze ani popsat tu úlevu, když mi teď jede mazání souborů stránek na tom panoptiku hostingsiteforfree - tam stránky byly posledních několik měsíců
.
Od dnešního dne proto jedeme na placených vlnách. Pokud budete chtít přispět na provoz stránek, tak můžete. Stačí mě kontaktovat. Případné vybrané peníze se investují do dalšího obodobí. Přístup na stránky je pochopitelně pro všechny návštěvníky i nadále "zadara".
Od dnešního dne proto jedeme na placených vlnách. Pokud budete chtít přispět na provoz stránek, tak můžete. Stačí mě kontaktovat. Případné vybrané peníze se investují do dalšího obodobí. Přístup na stránky je pochopitelně pro všechny návštěvníky i nadále "zadara".
Archer, 13.6. 2015
Stránky jsou aktuálně po dokončené rekonstrukci, mají novou podobu - čtvrtou od roku 2004.
Grafická úprava je zcela nově pojata. Původně černé pozadí textu i obrázků má nyní barevnou hodnotu hodnotu 000235 – temně modrou a je i nový navigační panel. Původní fotogalerie i texty jsou ve velkém promazány. Z textů bude něco zahozeno už „nafurt“, něco z toho se ale ještě přepíše do nové podoby a na stránky se to opět vrátí.
Základní kostra stránek je tímto plně funkční, na každé té „kosti“ už něco položeno je. Jak se budou dále stránky vyvíjet je jen na mně a na lidech, kteří se mnou spolupracují – i kdyby to mělo být z jejich strany jen ukázání prstem na nějaký ten zajímavý obrázek někde na netu.
Uvažovaný projekt sekce „jen pro zvané a přátele“ který by byl dostupný pod heslem jsem opět dal k ledu, protože na současném serveru to nejde zprovoznit. Ono to nakonec tak moc nevadí, stejně by to mělo podobu jen jakéhosi blogu s obrázkama a texty (legální a přesto raději jen pro zasvěcené), které si stejně můžeme sdílet už dnes via email (a také už sdílíme).
Hlavní probém stránek zůstává špatná konektivita. Stránky bývají mimo provoz z technických důvodů, které jsou na straně hostitelského serveru. Stále jedeme na free serverech. Pokud se to ještě zhorší, tak další free server už hledat nebudu a stránky rovnou posadím někam na server placeného webhostingu. Pokud máte nějaké nápady a doporučení v tomto ohledu, pak se mi prosím ozvěte. Potřebuji server, kde budou rozumné datové limity (stránky navštěvuje asi tak 20 – 60 lidí za den) a datový prostor o velikosti aspoň 3, raději 5 GB (stále rosteme).
Základní kostra stránek je tímto plně funkční, na každé té „kosti“ už něco položeno je. Jak se budou dále stránky vyvíjet je jen na mně a na lidech, kteří se mnou spolupracují – i kdyby to mělo být z jejich strany jen ukázání prstem na nějaký ten zajímavý obrázek někde na netu.
Uvažovaný projekt sekce „jen pro zvané a přátele“ který by byl dostupný pod heslem jsem opět dal k ledu, protože na současném serveru to nejde zprovoznit. Ono to nakonec tak moc nevadí, stejně by to mělo podobu jen jakéhosi blogu s obrázkama a texty (legální a přesto raději jen pro zasvěcené), které si stejně můžeme sdílet už dnes via email (a také už sdílíme).
Hlavní probém stránek zůstává špatná konektivita. Stránky bývají mimo provoz z technických důvodů, které jsou na straně hostitelského serveru. Stále jedeme na free serverech. Pokud se to ještě zhorší, tak další free server už hledat nebudu a stránky rovnou posadím někam na server placeného webhostingu. Pokud máte nějaké nápady a doporučení v tomto ohledu, pak se mi prosím ozvěte. Potřebuji server, kde budou rozumné datové limity (stránky navštěvuje asi tak 20 – 60 lidí za den) a datový prostor o velikosti aspoň 3, raději 5 GB (stále rosteme).
This page is part of a website project dedicated to loinclothed theme. Homepage is
here.