1990. Gerard Curtis Delano, The Council
1910 x 1043 pix
"... tak, jak kluci? I příští rok to potáhneme v letošním kurzu? Za chvíli tu bude obrázek dva tisíce...?! To by snad už mohlo stačit, ne?"
"... pfff!!!!"
Pour féliciter (P.F.) 2019

1989. Joe Beeler, His Country
2760 x 1624 pix

1988. By Val Mayerik & Jim Berry - Of Dust and Blood
2048 x 1342 pix
A story from the fight at The Greasy Grass.

1987. Devils dance, 1889
4932 x 3646 pix 12.9MB
"Photograph shows Apache Devil Dancers, also known as Crown Dancers, possibly from the Chiricahua band, wearing headdresses, masks, and blankets and holding weapons."

1986. Nick Eggenhofer, Scout´s Council
1064 x 800 pix

1985. Art of Sarain Stump
1600 x 1186 pix

1984. Art of Amiri Bennett, Night Marchers
900 x 680 pix
Among the many legends of Hawaii are the Night Marchers (huaka'i po), the souls of fallen warriors who march in procession in special pathways. It's best to stay clear if you hear the sound of drums.

1983. Amiri Bennett, Taming The Sun
900 x 720 pix
The legends of Maui are a much loved collection of stories in Hawaii. Depicted is the tale of him lassoing the sun in order to lengthen the days atop Maui Island's Haleakala.

1982. Butoh dancer
932 x 932 pix
Jako slupka cibule; přiléhavá, v perfektních křivkách chránící střed - zde tedy samotný pramen života lidských bytostí.

1981. Red & gold
1150 x 2048 pix
A nice geometry and a perfect size of that front flap of his loincloth, by my opinion. I definitely vote for that red color, I like it.

1980. Loinclothed son of heaven coastal
667 x 1000 pix
Dressed in a loincloth - and fresh green ferns. Wonder what place is that wood and what tribe is that boy from. His skin is living art. Simple, but excellent.

1979. Spiritually bulletproof body paint & secured loincloth
863 x 1200 pix
"I am ready for... everything! Come with me! Just... dress like me, talk like me, behave like me, move like me, think like me, live like me... "

1978. Michael Greyeyes, movie, Woman Walks Ahead
3533 x 2358 pix
Jen část této bederky se dá označit jako spodní prádlo, zbytek je přirozenou součástí svrchního oděvu.

1977. Georges Ramaioli, La saga de Bas de Cuir Tome 5
5606 x 3740 pix
Zde rozhoduje hrot šípu, síla tětivy, střelecký skill a nakonec divoká karta v podobě štěstí.

1976. Georges Ramaioli, chick bill
5172 x 3501 pix
Obederkován, ve společnosti bělošské krve.

1975. Georges Ramaioli, La saga de Bas de cuir Illustrations
3508 x 2472 pix
Živí doprovázejí mrtvého na jeho posledním lovu... po část jeho cesty. Ten se zpět domů již nikdy nevrátí. I když, kde jsme vlastně doma?

1974. Georges Ramaioli, just... Illustration
3512 x 2550 pix 7,55 MB
Výkon práva ve své nejprimitivnější podobě - boj o životní prostor a o možnost šíření svého genomu. Vítěz bere vše, tělo poraženého se stává pouhou trofejí. Stříbrná medaile se neuděluje, je jen zlatá.

1973. Georges Ramaioli, Mayas, T. 5 Le mont de l’alligator
781 x 1067 pix
V některých kulturách byly někeré dívky, respektive jejich těla, pouhým nástrojem rozkoše mužů - a nakonec (obyčejně po použití) živou potrvavou pro aligátory.

1972. Georges Ramaioli, Dernier des mohicans
2550 x 3512 pix
Skvělý výhled do údolí.

1971. Georges Ramaioli, La saga de Bas de cuir
1670 x 3709 pix

1970. Georges Ramaioli, Mayas, T. 4 Le grand-pere des eaux
1090 x 1600 pix

1969. Georges Ramaioli, La saga de Bas de cuir
1699 x 2672 pix

1968. Art of Georges Ramaioli, Bas de Cuir - N°3 - Il Lago Ontario
2446 x 3485 pix (with border)
"Wir schaffen das...!!!"

1967. Alien Series: The Moon Eyes
993 x 1374 pix
"A race of peaceable humans some 7-8 ft. tall, with pale-blue skin and large ‘wrap-around’ eyes which are extremely sensitive to light... The Hopi legend is that there were two races, the children of the feather who came from the skies, and the children of the reptile who came from under the earth. The children of the reptile chased the Hopi Indians out of the earth, these evil under-grounders were also called two hearts."
Not sure, if it is part of an original Hopi legend/tribe tales, but is sounds good to me. :)

1966. Art of Raphaël Carlo Marcello
1561 x 2346 pix
Mít za zády někoho silného, kdo z povzdálí poskytuje ochranu a bezpečí, zvláště pak, když malý človíček čelí zjevné převaze a nebo který se právě chystá udělat nějakou kolosálně výraznou pitomost...? To je určitě užitečná věc! Jen se na to nesmí moc spoléhat. BTW, v životě by měl (podle mého názoru) člověk aspoň jednou padnout na dno, poznat pocit totální porážky, neúspěchu a naprosté bezmoci. Je to zdravé, pokud to nezanechá trvalé fyzické následky. Je to přirozenou součástí našich životů. Člověka to srovná. Sám jsem si takové okamžiky vychutnal v mém životě hned několikrát. Jednou tak, že jsem poznal samotný sklep tohoto dna. Hlouběji se již jít nedá. Tehdy se všechno změnilo, s trvalou platností až do konce mých dnů. V těch největších průserech (intenzivní ztráta, zranění, fatálně chybné rozhodnutí, zrazená intimní důvěra) je, bohužel, člověk vždy jen sám a nikdo mu nemůže pomoci, třeba-že má kolem sebe milující bytosti, rodinu a přátele.

1965. Photo by Robbie Sweeny, Atsushi Takenouchi in Noh Space (USA)
Thousand Drops, Thousand Flowers
1367 x 2048 pix
"Thousand drops falling from the sky, Mother Earth, please, embrace these drops, give birth to thousand flowers."

1964. Photo by Robbie Sweeny, Atsushi Takenouchi - Thousand Drops, Thousand Flowers
1080 x 1222 pix
Dnes jsem dostal krásný dopis od jedné z bederkářek. Ano, i něžné pohlaví umí podlehnout kouzlu bederkařiny. Cituji z dopisu (svolení uděleno): "...včera jsem našla na vašich stránkách krásné obrázky Atsushi Takenouchi. Po třech letech pravidelných návštěv vašich stránek mne tyto obrázky postrčily k tomu, že vám dnes píši. V dětsví jsem jezdila na smíšené letní indiánské tábory. Bederky tam běžně nosili jak kluci, tak i my, holky. Provléknuté s flapy, ale i bez flapů. Jeden chlapec tam nosíval úplně stejnou bederku, jako Atsushi Takenouchi na obrázku. Mohla jsem pak na něm nechat oči. Pro mne byl krásným indiánským klukem. Mé tehdejší bederkářské fantazie a později i tajné společné zážitky s tím chlapcem dnes považuji za klenoty mých vzpomínek. Jeho bederku mám doma dodnes schovanou. :-)"

1963. Photo by Robbie Sweeny, Atsushi Takenouchi in Noh Space (USA)
Thousand Drops, Thousand Flowers
1080 x 861 pix
Oděn v pouhé flap-less bederce a v bezpočtu prachových zrnek.
Tohle není jen tak ledajaká bederka, tohle je bederka Atsushi Takenouchi. Mistr Hattori Hanzo uměl ukovat dokonalé meče (Kill Bill movie). Zde je to stejné, jen se pracuje s látkou - a nakonec i s tělem, které je této bederce velmi důstojným... podkladem. Tento tanečník je svého kostýmu nejen nositelem, ale pravděpodobně i jejich autorem. Na našich stránkách se jeho bederky neobjevují poprvé a rozhodně ani naposledy. Pokud máte takové obrázky Atsushi Takenouchi, zvláště pak ve vysoké kvalitě, pak je s námi, prosím, nasdílejte.

1962. Bailarin Danza Butoh 2
3000 x 2000 pix
Základní oděv pro pro atletiku, balet, tanec, plavání, pro protékání krajinou, pro letní tábory ve starém dobrém native stylu a dokonce i pro běžné nošení pod kalhoty. Věčná škoda, že lidé - obecně - v současné době doslova kynou. Užití takové bederky (a vlastně jakékoliv bederky v takovém pojetí) pak opravdu vypadá poněkud nereprezantivně, tedy pokud preferujeme (zdravou) štíhlost. Tomuto nositeli to však padne, sluší mu to. Ten se za nic stydět nemusí. Jeho tělo je zdravé, zdravě štíhlé, ohebné a vůbec plně funkční. Bederky jsou pak jen tím rámcem kolem hezkého obrazu, uměleckého díla samotného architekta života na naší planetě, ať už je to kdokoliv.

1961. Bailarin Danza Butoh
3000 x 2000 pix (
Jednoduchá flapless bederka ve své základní podobě. Ubrat na materiálu se zde dá už opravdu jen velmi těžko. Člověk, který si něco takového vezme na sebe, má ale stále ještě dobrý důvod si myslet, že není nahý.

1960. Photo by Dsvid Joshua Jennings, Butoh Eessay
1536 x 1024 pix
Temné ruce ďábla si nás rády drží. Naše těla ho hřejí, v našich fantaziích rád listuje, naše vzpomínky jsou jeho krev a naše současnost je jeho dech. Každý z nás má svou třináctou komnatu fantazií, či dokonce vzpomínek. Ďábel je naší přítomností. Někomu je ve stínu ďábla dobře, jiný s ním bojuje, případně se osciluje mezi těmito oběma póly. Považuji za jisté, že se této entitě do konce našich dnů nikdo z nás nevzdálí natolik, aby na nás zapomněl(a). A jestli někdo tvrdí, že on je výjimka a že se ho to netýká... tak mu nevěřte. Svatí živí lidé neexistují. Jediný rozdíl u sta procent z nás je snad jen v hloubce stínu ďábla, který na nás dopadá.